31. prosince 2010

Desetidenní spam - den pátý

Šest věcí, které si přeješ, abys neudělal

Obávám se, že dnes budu sabotovat opravdu ve velkém a nic konkrétního ze mě nedostanete. Samozřejmě jsou věci, kterých lituju a už bych je znovu neudělala a možná bych si jich vycucala z palce i těch šest, jenže říct, že bych si přála je neudělat, to nejde.

Většinou jsou to věci, které nějak zásadně změnily můj život. Díky některým rozhodnutím jsem ztratila části života, na které teď ráda vzpomínám a stýská se mi po nich. Na druhou stranu mi ta rozhodnutí přinesla nové a mnohdy i hezké věci a hlavně spoustu cenných zkušeností. Zvláště kvůli nim si myslím, že i ta rozhodnutí, kterých lituji, měla svoji cenu, protože jsem se díky nim naučila něco nového.

29. prosince 2010

Desetidení spam - den čtvrtý

Sedm věcí, které tě často napadají
Tak tohle bude veselé :) Nebo třeba taky ne.
  1. WTF?
  2. Co to s tím světem sakra je?
  3. Stýská se mi.
  4. Záleží na mně vůbec někomu?
  5. Záleží mi na tobě.
  6. Nenávidím tě.
  7. Nic s tím nenaděláš, brečet nemá smysl. 

27. prosince 2010

Desetidenní spam - den třetí

Osm věcí, co si získají moje srdce
Teda doufám, že tohle někdo nepoužije jako návod :)
  1. Opravdu dobré nejlépe domácí jídlo.
  2. Znalost zásad slušného chování.
  3. Kladný vztah ke kočkám (přičemž věta "já sním všechno" není úplně to, co mám na mysli).
  4. Spolehlivost.
  5. Zdravé sebevědomí, vlastní názor, přirozenost.
  6. Tolerance a trpělivost se mnou a mými chybami a vrtochy.
  7. Smysl pro humor.
  8. Ona pomyslná jiskra.

25. prosince 2010

Desetidenní spam - den druhý

Devět věcí o tobě
Tenhle úkol zní docela snadno. Nebudu nad tím moc přemýšlet, zkusím brainstorming. Budu pokračovat v drobné sabotáží, tak se nedivte, jestli vám obsah některých bodů zůstane utajen.

  1. Moje věčná nespokojenost se vším mě posouvá dál a nutí mě zlepšovat se.
  2. Hezké oblečení je mou velkou vášní. Neznamená to ale, že bych tím žila.
  3. Můj egoismus je nefalšovaný a opravdu jsem přesvědčena o tom, že mám skoro vždy pravdu :)
  4. Ačkoli strašně ráda peču, neumím dorty. I když chutnají skvěle, tak vypadají, jako by je někdo už (ne)jednou jedl.
  5. Jsem zamilovaná do alenkovské módy a mým snem je mít samostatnou místnost na šaty a boty.
  6. Chtěla bych zkusit tolik věcí, že mám strach, že je na to jeden lidský život moc krátký.
  7. Jsem realista. Opravdu.
  8. Pokud mě zradí nebo jinak ublíží někdo, na kom mi záleží, nedávám druhou šanci. Nikdy.
  9. Nerada o sobě otevřeně mluvím. Nějak si přestávám myslet, že tohle meme bylo dobrý nápad :)

24. prosince 2010

Umňoukané Vánoce! ^^

Letos jsem z vánočního přání nemohla vynechat ani své kočičí komando. Přejeme vám tedy krásný zbytek Štědrého dne, klidné svátky a spokojený rok 2011  =^.^=

23. prosince 2010

Desetidenní spam - den první

Facebook je zlo, to tvrdím pořád. Tentokrát jsem na něm však našla inspiraci, čím vás budu krmit po deset dní. Tedy náhodných deset dní, ne nutně těch po sobě následujících.

U Haru v profilu jsem objevila meme, které spočívá v tom, že po deset dnů na sebe podle určitého klíče prásknu pár více či méně osobních věcí. Ačkoli jsem se dosud řetězákům a podobným trapárnám záležitostem bránila, blog je potřeba udržovat při životě a inspirace ani chuť vymýšlet něco třeskutě originálního není. Přichází tedy na řadu nouzová opatření. I přes to je ale asi jasné, že koza musí zůstat celá, tak se zase tolik netěšte, většinu otázek budu sabotovat po svém :) Tak jdeme na to.

Deset různých věcí, které máš právě teď chuť říct deseti různým lidem
Deset různých lidí? Mám dojem, že s takovým počtem lidí se snad ani natolik nebavím, abych jim chtěla kdykoli cokoli sdělovat, natož teď O.o Většinou mám spíš potřebu nějakého globálního sdělení :) No tak uvidíme:

  1. Mám strach, že o tebe přijdu. Záleží mi na tobě víc, než jsem tušila.
  2. Jsem vděčná za to, že mi pomáháš a posloucháš mě, i když nejsem vždycky příkladná kamarádka. A díky za Dextera :)
  3. Mrzí mě, že se přetvařuješ víc, než jsem si myslela. Zklamala jsem se v tobě.
  4. Od té doby, co s někým chodíš, tak se chováš jako úplně jiný člověk. Mnohem horší člověk. Měla jsem tě ráda.
  5. Kéž bys konečně dospěl.
  6. Jste hrozně hezký pár a doufám, že vám vaše spokojenost a pohoda vydrží co nejdéle.
  7. Sice tu náhodu dodnes nechápu, ale vděčím jí za to, že jsem tě potkala. Sice se zatím moc neznáme, ale minimálně vím, že se s tebou skvěle nakupuje a povídá. Těším se, až spolu vyrazíme po novém roce obhlédnout slevy.
  8. Ať se budeš snažit jakkoli, přes to všechno, cos mi kdy udělal, se nepřenesu.
  9. Vážně jsi mě naštval. Nejdřív mě motivuješ k tomu se o něco snažit a pak mi tu motivaci během chvilky vezmeš. Fakt díky.
  10. Vážně nechápu, o co se snažíš. 

Prvních pět šlo samo, u druhé poloviny jsem se už maličko zapotila :)

29. listopadu 2010

Snad to není dědičné

Asi opravdu stárnu. Jak jinak si vysvětlit svoje letošní chování? Přibližně od šestnácti vánoční svátky opravdu nemám ráda. Mamku vždycky začátkem prosince posedl nějaký zlý vánoční duch a začala používat slova jako vánoční úklid, výroba adventních věnců, malování krajinek křídou na okna, pečení cukroví a další, která se v mých pubertálních uších rovnala nadávce.

Určitě nemusím zdůrazňovat, že jen u slov nezůstalo. Mamka se do těch všech činností každoročně pouštěla a taky požadovala naši pomoc. Takže místo toho, abych v klidu psala nějaký úžasný program v Pascalu, tak jsem pod nátlakem vykrajovala různé tvary do mnoha druhů těst, navigovala mamku při věšení alobakových řetězů různě po domě a omotávala jsem polystyrenové toroidy pichlavými větvičkami a připevňovala na ně slaměné ozdoby.

To vše samozřejmě za hlasitého otráveného protestování. Ne že by mi to bylo něco platné. Škodolibou útěchou mi bylo akorát to, že moje mladší sestra v tom byla se mnou, takže jsme nadávaly ve dvou. No neměla to mamka s náma lehké.

Odchodem na výšku jsem se tomuto předvánočnímu shonu elegantně vyhla. Jezdila jsem pár dnů před Štědrým dnem a to už bylo vše hotové. Užívala jsem si to, že se mě vánoční svátky netýkají nijak těsně, každoročně jsem nadávala, že nás velké obchoďáky prudí s Vánoci už od září a dárky jsem pořizovala tři dny před Štědrým dnem.

Za to letos... Už čtrnáct dní v práci mluvím o tom, jak od začátku prosince začnu péct cukroví. Zhruba od října si hledám lákavé recepty. Včera jsem si dovezla další tři recepty od mamky z Moravy. A víte, co je úplně nejhorší? Že už mám pořízenou dobrou polovinu dárků a tu druhou mám vymyšlenou! O.o

Tak nějak jsem se smířila s tím, že mě vánoční čas začíná lehce dostávat. Ale říkala jsem si, že pokud se to omezí jen na pečení cukroví a potřebu obdarovat své bližní, je to ještě bezpečné.

Jenže vánoční čas přitvrdil. Přes noc napadla první sněhová peřina. Když jsem ráno vstávala, strom u našich oken byl romanticky obtěžkán tím bílým svinstvem, které snad každým rokem ochromí dopravu ve všech městech, které nějakou dopravu mají... a mi hlavou proletěla myšlenka, kde se dá cestou z práce koupit bílá křída a štětec.

Vánoční čas:Mitsuki - 1:0.

20. listopadu 2010

Akicon 2010

Už to bude týden, co skončil letošní Akicon. Na internetu už se reporty objevují od pondělí, tak si říkám, že je na čase přispět i svojí troškou do mlýna. Zvlášť když se jedná o moji nejoblíbenější akci.

Letošní Akicon byl opět dvoudenní. Loni se nám to osvědčilo. Zjistili jsme, že to je dostačující jak pro organizátory (kterým to nekoliduje s prací), tak pro návštěvníky (ačkoli někteří by si jistě přáli, aby con trval "ještě minimálně týden").

Jako jeden z organizátorů jsem se dostavila do KC Zahrada už v pátek večer. Chtěli jsme připravit co nejvíc věcí, abychom nemuseli spěchat v sobotu. Dorazila jsem s mírným zpožděním a zjistila jsem, že mě tam vlastně není třeba, jelikož už mají práci rozdělenou. Naštěstí nás bylo takových víc, tak jsme utvořili flákací skupinku a povídali jsme si. Taky jsme pozorovali zkoušku muzikálu Světa beze jména. Kulturní centrum jsme ten opustili lehce po desáté večerní.

V sobotu ráno mě ještě čekalo balení, večer jsem to lehkomyslně (jako ostatně vždy) odložila s tím, že ráno moudřejší večera. Co bydlím v Praze, tak si s množstvím předmětů hlavu nelámu. Stačila karimatka, spacák, kartáček na zuby, nějaké to náhradní prádlo a kabelka. Že by se hodilo nějaké to spací tričko, to mě napadlo až na místě.

Na pár minulých conech jsem razila heslo, že když už se odlišovat, tak všude, takže zatímco v běžném životě nosím loli oblečení, na cony jsem jezdila v riflích a tričku. Letos jsem udělala výjimku a oblékla jsem se inspirována Mio z K-ON do černých šatů, tyrkysových punčoch a měla jsem dokonce i černý klobouček. Ačkoli to nebyl cosplay, moc mě potěšilo, že několik lidí můj záměr správně poznalo :)

Na místo jsme s dfoxem dorazili kolem deváté. Rozložili jsme pokladnu, pomohla jsem náhodným lidem s pár maličkostmi, zjistila jsem, že můj kamarád z Hradce již čeká venku a už byl čas otevírat. Pokladny jsem sledovala jen chvíli ze začátku, ale přišlo mi, že odbavení probíhalo pohodově a rychle. Menšímu zpoždění v programu jsme se ale nevyhnuli, takže zahájení proběhlo i letos v atriu. Osobně si myslím, že to je lepší řešení, než někde odděleně v sále. Alespoň si ty informace poslechne víc lidí.

Službu jsem měla až od půl třetí, tak jsem mohla beztrestně obejít nějaký ten program. Navíc moje povinnost letos spočívala v podpůrné činnosti v hlavním sále (vytírala jsem rozlitou minerálku po křestu, hledala jsem ztracený mikrofon a jednou jsem vysvětlila, jak se mikrofon zapíná - prostě jsem byla hrozně potřebná a užitečná :D ), takže jsem mohla vidět program.

Kurz herecké improvizace
Na podobném pořadu jsem byla poprvé, takže jsem moc nevěděla, co čekat. Většinou jsme předváděli nějaké emoce, pantomimu, různé scénky. Měla jsem pocit, že to má posloužit hlavně k pobavení ostatních. Ze začátku v pár lidech to bylo hrozně super. Všichni dělali, co měli a věnovali pozornost tomu, co se dělo "na place". Bohužel s přibývajícími lidmi se zvětšoval i chaos a v poslední fázi už to bylo takové, že se nepřekřikovali jen účinkující, nýbrž i přihlížející, pro které bylo těžké udržet pozornost na tom, co se zrovna děje a tak se věnovali vlastní zábavě.


Když jsem měla dojem, že už neslyším ani vlastního slova, tak jsme to s Ještěrkou vzdaly a šly se podívat, jak je na tom Singstar. Ten byl takhle dopoledne krásně prázdný, takže jsme u něj nerušeně řádily až do dvou, kdy jsem si myslela, že mi začíná služba.

Potěšilo mě, když mě devyx vyvedl z omylu a já jsem tím získala příjemných třicet minut na jídlo. Dala jsem si toust z místního baru. Nic složitějšího bych sníst nestihla.


Střety s realitou
Na Hintzuovy přednášky se vždycky těším. Většinou za nimi totiž stojí nějaký absurdní a více či méně šílený sociologický výzkum. Tentokrát si stařec veterán zvolil přednášku o střetech mnohých otaku s tou ošklivou, nepřátelskou a nudnou realitou. Čekala jsem velké věci.

Možná jsem neměla. Přednáška měla potenciál, ale jak už to občas u Hintzua bývá, začal mluvit o něčem, co mělo být zmíněno jen v rychlosti a zabředl v tom na delší dobu. Tím musel přednášku ke konci dost zrychlit a nedostal se k těm nejzajímavějším částem. Doufám, že neprobrané kapitoly alespoň rozepíše u sebe na netu nebo z nich udělá samostatnou přednášku :)


Sedm malých otaku
Tahle soutěž mě provázela daleko dřív, než vůbec Akicon začal. Drtivá většina hardware se totiž vyráběla u mě v bytě. Když jsem začala být nepříjemná, tak si páni inženýři po sobě dokonce začali ten binec po výrobě uklízet :)

Setkala jsem se s ní i ve fázi testování - byla jsem zrovna v čajovně, když se sháněli obětní beránci. V tu dobu tam bylo nahráno deset otázek. Když se všechny protočily asi po desáté, většina z nás litovala, že se do toho nechala ukecat :)

Během testování se nějaké problémy vyskytly. Ty byly odstraněny a naostro soutěž probíhala téměř bez záseaků. Ale ten jeden na začátku třetího kola byl vyřešen v rekordní rychlosti. Celou soutěž uváděla Lusi, která byla během toho výpadku naprosto sladká, jak se snažila zabavit diváky.

Pro ty, kteří se neúčastnili - jednalo se o znalostní soutěž, kdy soutěžící postupně dostávali otázky. Pokud odpověděl správně, tak se do společného bodového hodnocení přičetly další body, pokud odpověděl špatně, nepřičetlo se nic. Na konci každého kola hlasovali soutěžící, koho ze svých řad vyloučí. O posledním soutěžícím rozhodli ti, kteří byli v minulých kolech vyřazení.

Je škoda, že 7mo nemělo moc velkou sledovanost, byla to pečlivě promyšlená hra do posledního detailu. Přípravy zabraly mnoha lidem dost času a práce. Tak snad příště :)


Nejtýranější japonský monument
Grek přednášet umí. Svoje přednášky má pečlivě připravené a vypadá to, že má i nastudovaná fakta. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Přednáška byla poutavá, zajímavá a plná nových informací. Dokonce nechyběla ani pověstná scéna z DMC. Morgarovy titulky tomu dodaly ještě další rozměr :)


Lovestory muzikál
Lidi ze Světa beze jména si po loňském divadle připravili tentokrát muzikál. Všichni jsou na tom se zpěvem poměrně slušně, takže poslech nebolel, u většiny z nich vyloženě těšil. Zvláště císař byl vynikající. Ale jestli to nebude tím, že mi připomínal někoho z Hvězných válek :)

Muzikál jsem si užila i na třetí podívání, jejich styl humoru se mi líbí. Jen je škoda, že se z některých písniček nepovedlo odstranit původní zpěv.


Po Lovestory mi skončila služba, tak jsem se šla poflakovat volně kolem. Narazila jsem na svého kamaráda z Hradce a chvíli jsme debatovali. Pak se k nám připojili Ještěrka s devyxem. Ten ale musel odchvátat za nějakými orgovskými záležitostmi.

Chvíli jsme byli na DDR, ale tam nám požitek kazila velmi hlučná a velmi opilá mladá slečna. Jak jsme záhy zjistili, u Singstaru to nebylo o moc lepší, tam byla koncentrace podobných dívek mnohonásobně vyšší. Litovala jsem hráče konzolí. Příští rok se přimluvím za to, aby Singstar bylo v samostatné místnosti a lidi v herně tak měli klid. S jinými hudebními hrami být nemůže, to by se vzájemně tloukli a neměla by z toho nic ani jedna strana. Známe z Advíku.

S přibývajícím časem ubývalo lidí a kolem půlnoci to zabalila i Ještěrka. Na nějaou dobu jsem tedy zakotvila u šatny a ujídala Hitomi a Gábi jejich naprosto luxusní cookies. Budu si muset říct o recept :) Potom jsem přisedla k Mamuše a Amatér, se kterými jsem si moc krásně popovídala. Měla jsem hroznou radost, že Mamuša dorazila a zvýšila tak počet přítomných ze zmírající manga-fan. Škoda že Inuyasha zlobil a nemohl přijet s ní :)

Po té se odněkud zjevil dfox, vypořádal se s Piolosem a odtáhnul mě do místnosti k brňákům. Tam jsem byla zatažena do naprosto skvělé karetní hry jménem Once upon a time. Pokud přemýšlíte o tom, že mě něčím obdarujete, tak tohle je přesně to, co by mi udělalo radost :) Je to skvělá hra k oživení srazů a posezení v čajovnách. Na Jindřicha Izáka a jeho sklad peprmintových bonbónů budu vzpomínat ještě dlouho :)

U této hry jsme vydrželi zhruba do pěti ráno. Skeletom pak usoudil, že bude lepší, když se vyspí. Tak jsem následovala jeho příkladu a šla se rozložit do promítací místnosti. Dlouho mi ale nebylo souzeno spát, o půl osmé vstoupil Grek a dožadoval se, aby místnost začala opět sloužit svému původnímu účelu. Kruté, co? :(

Mírně mě postavil na nohy čaj a tousty, na které jsem si musela hrozně dlouho počkat. Ale ne moc. Byla jsem tak unavená, že jsem veškerý ranní program vzdala. Tedy kromě Lusi. Na její přednášku jsem se těšila, tu bych si ujít nenechala. Než začala, tak jsem si povídala s Hintzuem, Westflamem a ostatními v hloučku kolem Hintzuova stánku.


Netradiční hrdinky v anime
Viděla jsem Lusi přednášet na Animefestu. Její tehdejší přednáška se mi líbila mnohem víc. Ani u této jsem se rozhodně nenudila. Lusi je vtipná, má příjemný zvučný hlas a dobře se poslouchá, to je její výhoda.

Jen jsem měla až moc často dojem, že vaří z vody, opakuje tu samou větu s malými obměnami a k některým hrdinkám moc nemá co řict. A taky naprosto rozkošně mlaskala do mikrofonu :D U 7mp to nedělala, to bych si všimla :)

Závěr je takový, že ačkoli jsem si přednášku užila, tak vím, že to Lusi umí daleko líp. Kdybych neměla to srovnání, tak bych asi byla nadšenější. Taky jsem byla po těch pár hodinách spánku tak mimo, že mi vůbec nedošlo, že mám zase službu a podavače mikrofonu za mě musel dělat někdo jiný :)

Po Lusiné přednášce jsme byli s Ještěrkou chvíli opět na Singstar, ale mě bolela hlava a navíc tam nedočkavě čekali další zájemci, tak jsme to zabalily a šly pomáhat s úklidem. Bylo nám řečeno, že naší pomoci není potřeba. Sedly jsme si tedy do velkého sálu a sledovali, jak ostatní pracují. Za chvíli přišel Čertík, kočičí majitel KC Zahrada a usnul mi na klíně.

Vše se podařilo uklidit v rekordním čase a kolem třetí hodiny jsme se rozjížděli do svých domovů, někteří to brali přes restauraci.

Z letošního Akiconu mám mnohem lepší pocit než z toho loňského. Užila jsem si ho nesrovnatelně lépe a přijde mi, že i po organizátorské stránce vše probíhalo ještě hladčeji a poklidněji. Už se těším na příští rok. To už bych si vážně nějakou tu přednášku připravit mohla :D

10. listopadu 2010

Krátké pozdravy ze záhrobí

Skoro to vypadá, že jsem se minulým podprsenkovým článkem definitivně vyčerpala. Leč není to tak úplně pravda. Jen se teď zabývám jinými způsoby flákání, než je psaní na blog :) Taky jsem v posledních pár měsících nějak moc společensky činná a po večerech se doma téměř nevyskytuju O.o Ještě nedávno jsem si to hodně užívala, teď zjišťuju, že už mi začíná docházet dech. Prostě sobota jako jediný den strávený doma je málo. Tak teď uvažuju, kterou skupinku omezím a nemůžu se nějak vzdát ani jedné :) Takže to vypadá, že je budu v omezování střídat a získám tak jeden volný večer navíc. Jelikož se opět blíží období, kdy bych měla začít intenzivně makat na nové ren'ai, tak se bude víc než hodit. Pokud tedy mají brňáci v plánu vypsat i letošní ročník. Snad je minulá malá účast neodradila - spousta lidí státnicovalo či maturovalo, tak nikdo moc neměl čas.

Pomalu se nám taky blíží doba vánoční. Tentokrát jsem si řekla, že už opravdu dodržím svoje předsevzetí a začnu se Vánocemi zabývat dřív než dva dny před Štědrým dnem. A zatím se mi to daří dodržovat! Už mám vymyšlené dárky pro otce, sestru a pár loli kamarádek. Zvláště na ten jeden jsem obzvlášť hrdá :) Na dárky pro dfoxe taky pár nápadů mám, ale ty vyžadují zvednout zadek od počítače a jít navštívit kamenný krám. Takže je možná ještě přehodnotím :) Vánoční dárky bych totiž chtěla převážně nakoupit přes net. Ten předvánoční chaos v českých ulicích totiž strašně nesnáším.

Abyste si ale nemysleli, že jediné moje čínnosti (jak tvrdí zlí jazykové) jsou práce, vysedávání po čajovnách, hospodách a vinárnách a hraní Drakensangu, přiznám se i k nějaké té kreativní činnosti :) Za prvé jsem na přání vytvořila Ketmaře nový vzhled blogu. Ještě není hotový, bude se dolaďovat. Zvláště velikost záhlaví, ta mě značně irituje :) A jaké to teď je, navštěvovat jeji blog? Jako když přijdete domů a zjistíte, že tam bydlí někdo jiný O.o Při práci jsem chvíli vážně uvažovala nad tím, že bych si od začátku tohoto blogu taky nějak výrazně změnila vzhled, ale pak jsem usoudila, že to vlastně není potřeba. Když chci nějakou změnu, tak se realizuju na záhlaví a jinak se mi blog stále líbí. Je příjemný pro oči a dobře čitelný, takže proč měnit.

A druhá věc - Moonlight byla tak moc hodná a půjčila mi svůj tablet Wacom bamboo fun. Bohužel jsem se nedokopala kreslit na něm tolik, jak bych chtěla, ale něco vzniklo. Tablet je naprosto úžasný a dokonalý a časem si ho rozhodně pořídím. Obrovský rozdíl oproti tomu Geniusu, co mám.

No... a to je všechno. Jo vy jste čekali víc? No tak to máte ovšem smůlu! :)

30. srpna 2010

Opravdu nosíte správnou velikost podprsenky?

Ano, všimli jste si správně. Tenhle článek je určený převážně pro příslušnice něžnějšího pohlaví. Nicméně poučit se mohou i muži :)

Sepsat tenhle článek mě donutily vlastní zkušenosti a taky to, co denně vídám v ulicích kolem sebe. Ten pohled na ty davy slečen v zoufale nepadnoucím spodním prádle velikosti 75B je smutný až nechutný. Ačkoli osvěta už nějaká je a u mnohých včetně mě se neminula účinkem, zděšeně jsem zjistila, že do mého blízkého okolí ještě nedorazila. (Ještěrko, ty jsi výjimka ;)) Zkusím se toho tedy ujmout já a lehce naznačit, podle jakých pravidel si vybrat správně padnoucí podprsenku. V závěru článku na vás čekají odkazy. Doporučuji si je projít, protože jsem určitě na některé věci zapomněla. Taky tam najdete hodně názorných obrázků a fotek.

Obecně existuje velké množství různých čísel. V zahraničí se prodávaji běžně obvody 60-95 s košíčky A-I. U nás jsou to obvody 70-90 a košíčky A-D. S tím, že ještě jen několik kombinací. Tzn. třeba 75B či 80C jsou nejčastější, ale třeba taková 70F je u nás utopie.

Co si myslíme? (tedy někteří z vás)
Řekněme si to narovinu - situace v ČR není ohledně nabidky velikostí nijak růžová. Lepší zpráva však je, že se to zlepšuje a pomalu se i u nás začínají prodávat značky, které myslí na všechny ženy. Děje se tak povětšinou v "luxusních" obchodech, což mnoho žen odradí, ačkoli ceny nemusí být vždy tak vysoké, jak si mnohé z nich představují. Každopádně ne každý luxusně se tvářící obchod nabízí kvalitní služby a prádlo. Je třeba si dávat pozor a vědět, co vlastně člověk chce koupit.

Raději ani nechci vědět, kolik žen nosí košíčky B nebo dokonce A, protože přece mají malá prsa (a ta hodná ochotná paní v Triumphu jim to přece dosvědčila). Ale co přesně jsou malá prsa? Každá žena má jinou postavu a v poměru k ní i jiná prsa. Velikost košíčku je obecně daná rozdílem mezi obvodem pod prsy a obvodem v nejširším místě prsou. Dejme tomu, že malými prsy nazveme ty, kde je rozdíl 5cm. Podle této tabulky se ale dostaneme na "neuvěřitelné" košíčky C O.o Pokud je ten rozdíl 10cm, tak dokonce na E (podle britského číslování DD).

Další kapitolou je obvod. Občas ženy tuší, že to má něco společného s obvodem pod prsy. Většinou si to ale vykládají úplně špatně. Ale co se na tom dá nepochopit? Jak mi bylo řečeno jednou mojí známou, tak se prostě změří pod prsy a vezme si nejbližší obvod velikosti podprsenky a podle toho přizpůsobí velikost košíčku. Takže pokud si naměří např. 78cm, tak si hrdě odnese velikost 80. O tom, že prsa by měl držet hlavně ten obvod nejspíš nikdy neslyšela.

Jak to tedy doopravdy je?
Správně padnoucí podprsenka nese většinu váhy prsou na svém obvodu. Ten by logicky tedy neměl být volný. Mezi číslem na podprsence a velikostí obvodu pod prsy neplatí rovnost, ačkoli se to tak hezky nabízí. Čislo udává, jaký má podprsenka obvod v klidovém stavu. Ale každá obsahuje různé procento elastanu a časem se vytáhne (poměrně krátkým časem). Obecně platí, že abyste dostaly správný obvod podprsenky, od vašeho reálného obvodu pod prsy odečtěte 5-10cm.

A teď košíčky. Tam je to ještě větší magie. Aby podprsenka nabízela správnou oporu, neměl by košíček sloužit jen jako krytka na bradavky. Prso by v něm mělo být uloženo celé, kostice by měla po celé svojí délce držet pevně na hrudníku a těsně lemovat prso, nikde by se neměla zabodávat do "měkkého" a její vnější část by měla končit zhruba v podpaží. Mnoho žen dělá to, že košíček nažene větším obvodem a utažením ramínek. Což je samozřejmě špatně, protože pak prso ztrácí potřebnou oporu v obvodu a zadní část podprsenky se posouvá kamsi mezi lopatky. Správně umístěný obvod drží pevně na těle ve vodorovné pozici.

Příznakem špatně padnoucí podprsenky může být to, že po těle cestuje, musíte ji čas od času "vrátit na své místo", při předklonu hrozí, že vám vypadnou prsa (nebo jeji velká část) ven, někdy si stačí jen poskočit.

Ale nic nevysvětlí teorii lépe než obrázek. Některé najdete i v odkazech, které uvedu na konci článku.


Tady jsou na první pohled malé košíčky, ačkoli obvod nejspíš škrtí. Stačí prudce vzpažit a podprsenka se posune o několik čísel nahoru. Kostice nepřiléhají k tělu a zasahují do měkké prsní části. A to nemluvím o tom, co by se stalo, kdyby se slečna předklonila.


No dobře, tohle je peklo tak nějak celkově. Ale taky nelze přehlédnout to zapínání skoro za krkem. Tohle dělá to, když chcete nahnat velikost košíčků větším obvodem.


Vlevo špatná velikost, vpravo ta samá podprsenka ve správné velikosti.

Tenhle článek jsem proti původnímu plánu nakonec pojala minimalisticky s tím, že ho doplním o kopu odkazů, kde najdete další vyčerpávající informace. Tuším, že se mezi vámi najdou i takové, které si řeknou "no a co", ale s tím já už nic neudělám. Předpokládám, že ty soudnější z vás by si např. špatnou velikost bot taky nekoupily, protože chápou, že to asi nebude zdraví zrovna prospěšné. Se spodním prádlem je to stejné. A těm nesoudným stejně nic jiného než transplantace mozku nepomůže. Ve výsledku je to stejně jen na vás. V komentářích mi můžete sdělit svoje postřehy a zkušenosti, případně zjištění.

Kam dál?

16. srpna 2010

Život pro kočku

Je čas oblažit vás dalšími kočičími novinkami z naší domácnosti. Že jsem si pořídila další kočku, to už asi vědí všichni. Ještě jsem ale nepovídala, jak se u nás zabydlovala, co na ni Silver a jak se jí u nás líbí. A jelikož u nás už několik měsíců je, rozhodla jsem se, že je ten pravý čas o tom napsat pár řádek.

Důvody k jejímu pořízení byly různé. Hlavním z nich byl Silver. Nudil se a u žádné činnosti nevydržel dlouho. Naznala jsem, že potřebuje kočičího parťáka podobné povahy a stáří. Koťata ho totiž neuvěřitelně iritují. Už kdysi dávno jsem si řekla, že další mnou pořízená kočka bude útulková či depozitní. Za pomoci ochotných dam-depozitářek jsme na základě zadaných kritérií vybrali Karin. Vlastně rozhodla Karinina krátkosrstost a zavalitý vzhled. Tedy podle fotek :) Nechala jsem o tom rozhodnout dfoxe, ať se taky cítí užitečný. Navíc mně se líbily všechny nabízené kočky stejně a nemohla jsem se rozhodnout :)

Co se týče popisu na kočky-online, ten taky vypadal slibně:

Klidný přístup hodné paní a neagresivní prostředí z ní taktéž učinilo hodnou, mírnou a neagresivní kočičku. Nepatří k vnucujícím se kočkám, ráda sedí někde stranou a v pohodě pokukuje z pod víček svých krásně malovaných přimhuřujících očí. V novém domově ocení společnost přátelské, nedominantní kočky. Je čistotná, naučená na kočičí WC s hrudkujícím minerálním stelivem.

A co o Karin můžu po tom čase říct já? Neagresivní je, ale jakmile přijde na jídlo, umí dát najevo, že její žaludek je otevřený všemu a nebojí se použít ani zuby :) Je to zvědavá potvůrka, která musí být u všeho co nejblíž a ke všemu se potřebuje nějak vyjádřit. Co se týče jídla, je to chodící popelnice a pěkně jí roste břicho. A co mě těší, tak se hrozně ráda mazlí. I když vůči prudkým pohybům je stále opatrná a když nemá svůj den, tak si ji člověk ani nepohladí. To je posedává či polehává poblíž, ale přiblížit k sobě nikoho nenechá. A hlavně vůbec není tak zavalitá jako se zdá na fotkách od Tabby! :) Vypadá jako drobné půlroční koťátko. Já si ale myslím, že s tím objemem jídla, co do sebe nasouká, tomu brzy bude jinak.

A co na to Silver? Řekla bych, že měl Karin rád od první chvíle. Když se prvních pár dní schovávala za vanou, chodil se tam na ni dívat a dělal jí tam společnost. Samozřejmě pár metrů od ní, na to aby se dostal pod vanu, je moc velký a ona by ho tam stejně nejspíš nepustila :) Když si na sebe trochu zvykli a Karin vylezla ven, začala mít vůči Silverovi pečovatelské sklony - ráda se o něj otírá a myje ho. Silverek jde buď znechuceně pryč, nebo jí jednu tlápne. Je to prostě takový mazlivý typ :)

Až na občasné kočkování nejraději v pět ráno je jejich kočičí soužití poklidné. Každý má svoje oblíbené místo k odpočinku a setkávají se snad jen u misek s jídlem a na okně. Tam vedle sebe roztomile sedávají a dívají se ven. Dokud Karin nezačne Silverka láskyplně olizovat :) Škoda, že se mi to ještě nepovedlo vyfotit.

12. srpna 2010

Posel smrti 2

Když jsem se před lety dozvěděla o existenci Posla smrti, přemohla mě zvědavost a hru jsem si sehnala. Věděla jsem, že se jedná o českou adventuru, proto jsem byla spíš skeptická. O to větší bylo moje překvapení, jak profesionálně hra vypadá, jak je napínavá, zábavná, že má sympatického hlavního hrdinu, kterého prostě musíte milovat a nechybí jí atmosféra. A co víc, z dabingu vám není na zvracení!

Na pokračování jsem se tedy náležitě těšila a očekávala jsem, čím tvůrci překvapí. Nejspíš jsem očekávala moc. Pokračování Posla smrti vzali do rukou hannoverští Cranberry Studios. Snahu jim nelze upřít, jenže výsledek je nemastný neslaný. Jediné, co se mi na hře líbilo, bylo grafické zpracování a i nad tím mohli popřemýšlet trochu víc, jelikož zvláště uživatelské rozhraní pár nepěkných chyb má.

No ale vezměme to pěkně od začátku. Příběh ani omylem nenavazuje tam, kde starý Posel smrti skončil, Zavede nás do ospalého městečka, kde tráví vysokoškolák Darren svoje prázdniny. Maminka mu zařídila brigádu ve zdejším fotografickém ateliéru (i když říkat tomu místu "ateliér" je to samé jako říkat "fotograf" každému, kdo vlastní digitální zrcadlovku). Jeho nadřízený a majitel toho místa je zlý starý chlap, který má problémy s alkoholem... vlastně má problémy tak nějak se vším. Darren mu dělá holku pro všechno - uklízí, plní drobné pochůzky, úkoly a v neposlední řadě žehlí jeho průšvihy. Všechny takové úkony náležitě komentuje.

Co se týče Darrenovy povahy, celou dobu jsem nevěděla, co si o něm myslet. Připadlo mi, jako by ho psalo několik lidí, každý měl svoje (diametrálně odlišné) představy a nepřišlo jim důležité si je sdělit. V jednu chvíli je to neprůbojný stydlín, pak sympatický gentleman a najednou sebevědomý drzý spratek, co se neumí chovat ke starým lidem. Tyhle jeho osobnosti se střídaly tak rychle a nepředvídatelně, že jsem po chvíli jakoukoli analýzu jeho osobnosti vzdala a začala jsem ho víceméně ignorovat a brát ho jako trapnou figurku, která mě posune dál v příběhu.

Ten začíná být zajímavý, když do města přijede neznámá roštěnka a požádá Darrena pořízení několika fotek. Co to s mladým nevinným chlapcem udělá, netřeba zdůrazňovat. Brzy se zamiluje a pro slečnu udělá první poslední. I nezkušenému hráči je od první chvíle jasné, že se nejedná o žádnou náhodnou dívku, která má zálibu v dírách, kde chcípnul pes. Až nápadně se motá kolem Darrena a děje se kolem ní pár dívných věcí a lidí. Především ten chlápek v obleku. A pak je tady taky ta nehoda, co se stala jeho matce ve vlastním domě v době, kdy se ve městě objevil. Vše vyvrcholí zmizením slečny. Darren se rozhodne hrát si na gentlemana a vydává se po stopách krásné neznámé. Kam ho větry zavanou, je jasné - do míst, kde se odehrával první Posel smrti, vesničky Willow creek.

Tady na mě padla kapka nostalgie. Sledovat, jak si grafici a zub času pohráli s temi známými místy, bylo zajímavé a zábavné. Dokonce jsem se setkala s některými postavami známými z prvního dílu. Některé byly ve stejných rolích, jiné jejich životní osudy postavily do úplně jiných pozic. Bohužel drtivá většina z nich byla vylíčena velmi ploše a nezískala jsem si k nim žádný, natož pak vřelý vztah.

Celkově mi příběh přišel oproti prvnímu dílu dost špatný. Věřím, že autoři chtěli, aby byl hráč stále překvapován, a aby nabyl dojmu, že nic není tak, jak si myslí, že to vypadá. Jenže to, co předvedli, hraničilo s nevkusnou překombinovaností. Některé dějové zvraty na mě působily dojmem "tak ještě to musíme nějak natáhnout, to rozuzlení nemůže být přece tak jednoduché".

Nepomáhal tomu ani prapodivný dabing. Hlas hlavního hrdiny je stále stejně monotónní a v situacích, kdy má hrdina vyjadřovat nějaké emoce, to působí dojmem, že má nějakou vážnou psychickou poruchu (což není úplně špatná úvaha, každopádně pochybuju, že zrovna na to měl výkon dabéra upozornit). Je to taky jeden z důvodů, proč mě hra nevtáhla do děje, ačkoli atmosféra jí místy nechyběla. Jedinou světlou výjimkou byl sluha Bates, tam dabér odvedl skvělou práci. Ostatní postavy buď bolelo poslouchat, nebo mluvily přehnaně afektovaně či monotónně.

Hádanky se v Poslovi smrti 2 dělí na dvě kategorie - jednoduché a náhodné. První skupina je jasná. Otevřete rébus a řešení je jasné, jelikož se jedná o variaci na stokrát omýlané téma. U druhé skupiny nejspíš o logickém řešení neměli tušení ani samotní autoři hádanky. Všechny indicie jsou vám jasné, řešení také. A přitom je úplně jiné a vy si lámete hlavu s tím, proboha proč. Že se většina rébusů do daného prostředí nehodí a v některých případech působí vyloženě uhozeně, to raději nebudu nijak víc rozebírat.

Přes tu všechnu kritiku si ale myslím, že hra vyloženě špatná není a určitě si svoje hráče našla. Je to příjemná a nenáročná graficky hezky vyvedená adventura na jeden či dva víkendy podle zkušeností hráče. Jen v porovnání se svým prvním dílem z toho v mých očích nevychází úplně nejlépe.

5. srpna 2010

Zbytky z Advíku

Předchozí report z Advíku byl poměrně dlouhý a kromě textu neobsahoval žádné fotky. Dnes to tedy napravím a podělím se s vámi o grekovu epickou přednášku a jedno amv, kterým vás hodlám definitivně nakazit :)

Co se týče fotek, tak já jsem nefotila a co jsem viděla cizí fotky, tak se povětšinou jednalo o soukromá alba na facebooku. Pokud máte někdo nějaké veřejné odkazy, můžete je dát do komentářů :)



3. srpna 2010

Advík 2010

Můj třetí Advík a zase úplně jiný než předchozí dva. Co si budeme povídat, ten první nic nepřekoná. Přesto jsem si ale ten letošní také užila. Možná o něco víc, než ten předchozí.

Letos jsem byla na Advíku jen v pátek a v sobotu. V neděli jsem se sice zastavila také, ale už bylo po třetí a všechny linie už balily. V průběhu jsem byla jen na několika bodech programu, jinak jsem se věnovala socializaci povětšinou mimo con :)

Karaoke soutěž
Původně měla být v páteční podvečer, nakonec se její začátek posunul už na třetí hodinu. Byla to pro mě trochu čára přes rozpočet, musela jsem odejít dřív z práce. O tuhle zkušenost jsem se totiž nechtěla ochudit.

Z vyprávění vím, že loni měla karaoke soutěž velmi improvizované podmínky a velké problémy s technikou. Letošní ročník měl pro sebe velkou tělocvičnu, aparaturu a dokonce pódium. Vše nasvědčovalo tomu, že tentokrát by to mohlo vyjít.

Bohužel ani letošní ročník se neobešel bez problémů. Soutěž začala se zpožděním díky úvodním technickým problémům a u zvukové aparatury stál evidentně člověk, který toho o zvuku mnoho nevěděl. To by tam totiž jenom tak nestál. Ačkoli měla sposta soutěžících velký potenciál, většinu písniček bylo velmi bolestivé poslouchat - z důvodu špatného nastavení té aparatury.

Ke konci se sice vyměnil s někým zkušenějším, ale nějaké větší zlepšení jsem nezpozorovala.

Za největší fail považuju to, že na pódiu vůbec nešla slyšet hudba, podle které měl dotyčný zpívat. Publikum naopak mělo zážitek hlasitější, než by bylo uším příjemné. Věřím ale, že to příští rok vychytají.

Co se týče soutěžících, tak se nás tam letos sešlo kolem dvanácti a soutěžit se mohlo jak jednotlivě, tak ve skupinkách. Písničky byly většinou j-rockové a openingové. Objevil se ale taky jeden South park a Loituma :) Já jsem zpívala Kiss the rain od Yirumy a byla jsem tam tak jedna z mála s anglickým textem. Příští rok si ale na tu japonštinu třeba troufnu :)

Co se týče výsledků, tak si jimi nejsem jistá, protože na vyhlášení jsem nebyla. Myslím ale, že na předních příčkách se umístili Lacrimosa, Loituma a South park.

Yaoi očima Greka
Jak už bývá u Grekových přednášek zvykem, tak i na tuto přišel pečlivě připraven (co náhodou nevěděl, to si určitě vymyslel). Představil základní definice a pojmy, bez kterých se v rozhovoru s běžnou yaoi fanynkou neobejdete. Nechyběl ani popis artefaktů, které mají yaoi osoby v oblibě.

Často taky zapojoval do diskuze publikum. Tím získala přednáška nový rozměr, my byli obohaceni o nové postřehy a názory, z nich některé nikdo z nás vědět nepotřeboval. Nový rozměr také dostala věta "pojď na pivo" (případně vino, v Grekově případě) :) Tentokrát se Grekovi povedlo nepřetáhnout (alespoň ne nijak výrazně).

Matsuri
Z matsuri jsem upřímně taková rozpačitá. Jako doprovodný venkovni program to bylo fajn, ale pod matsuri jsem si představovala něco jiného. Takového japonštějšího.

Když se řekne matsuri, představím si spoustu lidí v yukatách a kimonech, lampiony lemující uličky mezi stánky, spoustu tradičního (japonského) jídla a hry.

Pár lidí v yukatách se našlo, lampiony na pár místech rozvěšené taky byly, k jídlu se prodávaly čínské nudle a špízy, točilo se pivo (našel se vůbec někdo, komu chutnalo?). Z her jsem zahlédla akorát DDR a lidé si mohli namalovat svůj vlastní vějíř. To všechno by bylo super... kdyby se tomu neříkalo matsuri. Na to to bylo až moc v českém stylu :)

Po setmění nemohla chybět obligátní fireshow a nově také ohňostroj. Ten jsem však taky čekala o něco velkolepější.

Příběhy, které stojí za zmínku
Hintzuova přednáška měla přidělený poněkud nešťastný čas, protože se mi kryla s dalšími asi třemi věcmi, na které jsem chtěla jít. Takže vlastně všechny ty čtyři věci byly nešťastně umístěné. Mrzelo mě to, protože letos mě toho na Advíku zase tolik nezaujalo. A když už něco zajímavého je, tak to musí být vše v jeden čas.

Ohledně přednášky Hintzu nijak nepřekvapil - pozitivně ani negativně. Povídal o delších mangách a manhwách, které nejsou zase tolik známé. Nezaměřil se jen na bojovky, udělal průřez více žánry a nevynechal dokonce ani naučnou mangu pro dospělé :)

Občas si říkám, kde ten člověk bere čas na to, aby toho tolik přečetl. Mám dojem, že když vyjde nějaké anime, tak pokud k němu existuje manga, tak Hintzu ji četl :)

Vyhlášení Czech Anime Awards
Pro ty, kdo nevědí, o co jde, tak se jednalo o anketu o nejoblíbenější anime za posledních 10 let.

Měli ji na svědomí Campari s devyxem. Co jsem viděla, tak jí věnovali moře času a na tento okamžík se připravovali dlouho dopředu. Není tedy divu, že to na samotném vyhlášení šlo poznat. Vše měli precizně připravené, nazkoušené a promyšlené do posledního detailu.

Celým dvouhodinovým vyhlášením provázeli Campari a Akiko. Jako porota byli pozvaní Trpaslík, Chinchila, Marek14, Grek1, Arian a Morgar. Na místě se vyhlašovalo dvacet nejlepších výsledků.

Druhá desítka se proletěla v relativní rychlosti. Každé anime bylo představeno zhruba minutovou animací a krátkým shrnutím od moderátorů.

Prvních deset anime se představovalo obšírněji, dokonce došlo i na asistentku s obálkami :) Opět nechyběla animace a tentokrát byl součástí i medailonek, který předem namluvila Rin. Vyhlašování jednotlivých míst bylo proloženo zábavným povídáním porotců. Po vzoru Grekovy přednášky se i tyto diskuze často zvrhávaly netušenými směry :)

Jediná věc, která dokonalost vyhlášení trochu kazila, byla opět zrádná technika. Začal vypadávat jeden mikrofon, takže občas dotyčnému nešlo moc rozumět. To se ale vyřešilo tak, že se postupně všichni na mikrofony úplně vykašlali. Šli dobře slyšet i tak.

Campari a devyx by si na příště měli zase něco vymyslet, protože tahle akce byla esencí pečlivosti, promyšlenosti a připravenosti. Byla by škoda nechat jejich talent spát :)

Hudební hry
Linie hudebních her byla letos monstrózní. Možná až zbytečně. Měli čtyři nebo pět místností k prasknutí napěchovaných hudebními hrami. A to byl ten problém. Člověk by si myslel, že se poučí z Animefestu a půjdou trochu jinou cestou. Vím, že tom Animefestu to nejspíš jinak nešlo, tady však ano.

Jednotlivé hry se rušily, vzájemně přehlušovaly, návštěvníci si málem šlapali po hlavách. Letos jsem na hudebních hrách strávila velmi málo času právě z tohoto důvodu. Nevidím přínos v tom skákat šipky na nepadnoucí hudbu z vedlejšího stanoviště.

Přitom s takovým množstvím prostoru se dalo pracovat určitě lépe. Organizátoři mohli zkombinovat hry, ke kterým se dají připojit sluchátka a ty ostatní. Taky by tam nemuselo být tolik druhů čtyřpanelových her, protože běžný Franta uživatel stejně rozdíl nepozná.

Pro příště připojím jednu prosbu - udělejte oddělené stanoviště specializované na anime songy, nejlépe někde stranou. Je nás víc, kteří si myslíme, že stepcharty na anime písničky jsou divné a většinou nekvalitní a přeslazený j-pop nám drásá uši. Takhle by byli spokojení stoupenci obou táborů :)

Singstar
Tohle pro mě byla taková přízračná linie. V programu sice byla, v reálu jsme však většinou našli zamčenou třídu. Nebo přednášku bushido linie, se kterou se o třídu dělili.

Když už nám došla trpělivost, protože jsme si chtěli zazpívat a podle programu nám to mělo být umožněno, začali jsme se zajímat, co pro to máme udělat. Bylo nám řečeno, že si máme sehnat orga, co nám tu třídu odemkne. Tak jsme si ho sehnali a dali se do hraní.

Asi po hodině do třídy vstoupil překvapený červený org, co tam děláme. Pro mě osobně pak následoval snad největší šok celého Advíku, protože nás z místnosti dost nevybíravým způsobem vykázal. Důvod byl ten, že nás tam nehlídal žádný modrý org. Jak jsme asi měli vědět, že by měl? Není to tak trochu starost právě toho červeného?

V programu snad bylo uvedeno, že má být volné zpívání, tak měl někoho obstarat, nebo tam sedět on. Zamčená třída opravdu řešením není. Nebo jestli to chce dělat takovým stylem, tak ať to raději nedělá vůbec. Alespoň pak program nebude slibovat něco, co nesplní. Návštěvníci nejsou zvědaví na to, aby se jim dostalo takhle hrubého jednání, když se dožadují něčeho, za co si zaplatili vstupné.

Nebudu to natahovat. Nakonec jsme si přece jen zazpívali, protože *my sami* jsme si sehnali orga, který nás tam bude hlídat. Přesněji - on se sám nabídnul, když viděl ten nas*aný dav, co se vyhrnul z té místnosti :) Tímto mu za všechny moc děkuju.

Zbytek conu v bodech
Pokud některým bodům nebudete rozumět, nic si z toho nedělejte :)

  • letos jsem měla dojem, že je tam koncentrace divných a neznámých lidí větší než jiné ročníky - pamatuju si cony, kde jsem alespoň od vidění znala tak 80% účastníků.
  • cosplaye byly děsivé a smutné
  • byla tam spousta lolitek, které neznám a bála jsem se je oslovit.
  • pod průsvitnou bílou halenku nepatří bílá podprsenka s jahodami :)
  • mám dojem, že letos zvítězila kvantita nad kvalitou - po všech směrech.
  • spory mezi organizátory by měly zůstat mezi organizátory a návštěvník by o nich vůbec neměl vědět, natož aby se ho osobně nějak dotkly.
  • když se na něco ptáte, je dobré uvádět důvod, proč tak činíte. Nezpůsobíte pak problémy lidem nad vámi.
  • kratší doba trvání a méně obsáhlý program by celé akci podle mě jenom prospěly.
  • proč nebyly k dispozici černobílé programy? To byl opravdu jediný způsob, jak získat papírový program zakoupení taštičky za 40kč se zbytečnostma, o které jsem nestála? 
  • mrzí mě, že jsem se nedostala na žádný program s wolfiiho zahraničními hosty - v čajovně s nimi byla sranda.
  • v okolí školy je strašně málo dobrých hospod
  • Denerog, Chinchila i Alucard jsou navzdory svojí pověsti docela vtipní společníci.
  • Chill to s šátkem ve vlasech moc slušelo.
  • Ovečka vypadala v yukatě hrozně roztomile.
  • Haru měla úžasné puntíkaté punčochy, o které jsem ji chtěla okrást.
  • mrzí mě, že jsem v neděli odešla tak spěšně a nestihla se rozloučit s Ledmanem a dát mu obligátní hug ^__^
  • opravdu nenávidím, když mě úplně cizí člověk více než přátelsky objímá a zatahuje mě do nějaké "upírské hry", které se neúčastním a ani o to nemám zájem. Příště nechť to nikdo nezkouší, nebo pocítí můj hněv.
  • nepochopila jsem skupinku sedící na podlaze dámského wc a předávající si dokola toaletní papír O.o 
  • celkově mi přijde letošní Advík zvládnutý lépe než minulý rok. Jen byl hrozně dlouhý a bylo vidět, že někteří už toho mají plné kecky.

2. července 2010

Pár rad do života od Reginy Brett

Našla jsem v angličtině, přeložila a vkládám sem. Některé postřehy jsou velmi trefné. Cítím z nich životní moudrost, nadhled a zdravou dávku optimismu :) A samozřejmě nečekejte doslovný překlad, to já nedělám :)

  • Život není fér. Ale stejně stojí za to.
  • Když jsi nejistá, udělej malý krok vpřed.
  • Život je příliš krátký na to, abys ztrácela čas nenávistí.
  • Tvoje práce se o tebe nepostará, až onemocníš. Za to přátelé a rodina ano. Buď s nimi zadobře.
  • Každý měsíc srovnávej své dluhy.
  • Není nutné vyhrát každou hádku. Přijmi i opačný názor.
  • Nebreč sama. Společný pláč vyléčí rychleji.
  • Naštvat se na Pána Boha je v pořádku. On to snese.
  • Šetři si na důchod od svojí první výplaty.
  • Když přijde na čokoládu, odpor je marný.
  • Vyrovnej se se svojí minulostí. Jen tak ti nezkazí přítomnost.
  • Je v pořádku plakat před svými dětmi.
  • Nesrovnávej svůj život s ostatními. Nemůžeš vědět, jaká má být jejich cesta.
  • Pokud má být vztah tajný, neměla bys v něm být.
  • Vše se může změnit mrknutím oka. Ale neboj se, Bůh nikdy nemrká.
  • Pořádně se nadechni. Klidní to mysl.
  • Zbav se všeho, co není užitečné, krásné nebo ti nepřináší radost.
  • Co tě nezabije, to tě posílí.
  • Nikdy není pozdě na to, mít šťastné dětství. To druhé už bude vypadat jen podle tebe a nikoho jiného.
  • Pokud chceš jít v životě za tím, co miluješ, neber "ne" jako odpověď.
  • Zapal svíčky, vytáhni sváteční povlečení, obleč si luxusní spodní prádlo. Nešetři si je na speciální příležitosti. Dnešek je speciální.
  • Připrav se a pak se vrhni do proudu.
  • Buď výstřední hned. Nemusíš čekat na stáří, abys mohla nosit fialovou.
  • Nejdůležitější pohlavní orgán je mozek.
  • Nikdo nemá v rukách tvoje štěstí - jen ty sama.
  • Při každém "neštěstí" se zeptej sama sebe - "bude na tom záležet za pět let?".
  • Vždycky vol život.
  • Odpouštěj.
  • Co si o tobě myslí ostatní, není tvoje věc.
  • Čas vyléčí téměř všechno. Jen mu dej čas.
  • Ať už je situace dobrá nebo špatná, změní se.
  • Neber se tak vážně. Ostatní to taky nedělají.
  • Věř v zázraky.
  • Bůh tě miluje pro to, jaká jsi. Ne pro to, co jsi udělala nebo neudělala.
  • Nebilancuj nad životem. Seber se a vytěž z něj maximum.
  • Zestárnutí nepřipouští alternativu - umřít mladý.
  • Svým dětem můžeš připravit jen jedno dětství.
  • Jediné, na čem nakonec záleží je to, jestli jsi někým milovaná.
  • Vyjdi ven každý den. Zázraky čekají na každém kroku.
  • Pokud bychom všichni naházeli své problémy na hromadu a mohli tak vidět starosti všech ostatních, rádi bychom si vzali ty svoje zpátky.
  • Závist je ztráta času. Už máš vše, co potřebuješ.
  • To nejlepší teprve přijde.
  • Nehledě na to, jak se cítíš vstaň, obleč se a jdi ven.
  • Poddej se.
  • Život není ovázaný stuhou. Přesto je to dar.

3. června 2010

Ticho před bouří?

Před nedávnem jsem svůj blog aktualizovala celkem často. Zvykli jste si na to? No to jste neměli :) U mě je frekvence příspěvků (přirozeně) ovlivněná tím, co zrovna dělám. A paradoxně jsem toho na blog sepsala nejvíc v práci. A teď jsem co? Bez práce.

Ta minulá byla prostě super. Nic co bych chtěla dělat následujících několik let, to chraň bůh (nebo nějaká jiná vyšší entita), ale bavilo mě to. Jen jsem zadanou práci většinou stihla dřív, než mi byl šéf schopný zadat něco dalšího. Takže jsem často čekala a měla jsem čas přemýšlet o nepracovních věcech. A psaní na blog mi přišlo jako správný kompromis mezi flákáním se a vykazováním produktivní (a užitečné) činnosti. Navíc je to pro mě jistý druh relaxace.

A teď když nechodím do práce, tak už nemám čas, který musím strávit na určitém místě a na něco čekat. Tudíž nemám potřebu vyplnit tu dobu alespoň přibližně smysluplnou činností. Jsem přece doma a můžu/musím dělat tolik jiných věcí. Cokoli, na co si vzpomenu a co nemůžu dělat, když chodím denně do práce. Asi všichni víte, jak to dopadá. Nedělám nic. Alespoň ne nic užitečného.

Nějak mě nic nebaví. Možná to bude i tím počasím. Venku je ošklivě, stále prší nebo je vlhko a stále tma. Chybí mi sluníčko a teplé počasí. Jaro. Něco, co mi vrátí energii a chuť něco vytvářet. V takovém počasí lituju, že nemám krb a ušák. Krásně bych se u něj vyjímala s knihou nebo pletením.

Snad vyjde nějaké z těch míst, co mám rozjednané. Některá vypadají zajímavě a myslím, že bych se tam i naučila pár novým věcem. I když bych nejspíš nemohla psát blogspoty v pracovní době :) Ale o tom to není. Jsem nervózní, když nemám delší dobu práci. A taky vcelku protivná.

Nedávno jsme taky s dfoxem učinili zásadní rozhodnutí. Někteří už to asi víte. Pro ty ostatní - chystáme přírůstek. Bude to roztomilá malá slečna a bude se jmenovat Karin. Je to kočičí dáma z Liberce a strašně se na ni těšíme. Tedy já a dfox. Jestli se těší i Silver, to netušíme. V tomto směru se tváří dosti indiferentně. Každopádně mám dojem, že s příchodem Karin do naší domácnosti přibyde i příspěvků tady na blogu. Možná dokonce založím novou rubriku "vydrápáno do nábytku" :) Silver prostě nějakého kočičího parťáka potřebuje. Je na něm znát, že naše společnost jeho kočičí jasnosti nestačí. Asi mu bude chvíli trvat, než si zvykne, ale jsem optimista - on je (určitě tam někde hluboko) uvnitř společenský a aktivní kocour :)
A to je ona, sladká Karin:



Taky se pomalu přibližuje chvíle, kdy vám obrazově přiblížím, jak teď vlastně bydlím. Zatím to tu je provizorní, ale plánuju sepsat příspěvek o tom, jak jsme poloprázdný byt předělali na bydlení podle našich představ. Poctivě fotím mezistádia a až se to celé začne blížit mým představám, tak se pochlubím. Jak si mnozí z vás možná domyslí, moje představy jsou velice konkrétní a velice specifické :) Jejich konkrétní podobu si nechám až na ty fotky. Pokud se mi povede vše realizovat k mojí spokojenosti, tak se máte na co těšit ^_____^

30. května 2010

Co přinesl 21. týden

Střípky

Obrazem

Jeden filozofický od Sušenky


Nějaké reblogovací z tumblr:




A zase jeden můj:

23. května 2010

Co přinesl 20. týden

Střípky

  • na loli fóru i zpovědnici se stále řeší "aféra" ohledně tlustých a hubených lolitek a problémech v komunikaci a s porozuměním psanému textu (občas tím trpíme všichni :) ).

  • v sobotu se konal lordíkovský sraz a podle fotek se musel vydařit.

  • s teplým počasím jsem opět vyrazila lovit pražské kešky - během včerejší příjemné procházky jsem pokořila dvě. Ta třetí nám zůstala skrytá. Ale my se pro ni vrátíme :)

  • konečně jsem dohrála Still life 2, o kterém možná napíšu recenzi a nainstalovala jsem si Arcanum, legendární to steampunkové RPG.



[en] Kniha - Ignore everybody
Autor v článku ne zrovna krátce představuje svoji novou knihu o tom, jak být kreativnější a nápaditější v jakémkoli směru potřebujete. Článek je plný vtipných postřehů a obrázků. Jako je třeba tento:


[en] Proč je špatně dělat víc věcí najednou
Myslíte si, že když děláte více věcí naráz, uděláte toho víc a rychleji, než kdybyste dělali každou věc zvlášť? Tento článek vás možná přesvědčí o tom, že to nemusí být pravda.

Obrazem
Opět pár reblogovacích z tumblr:




A jako poslední něco z vlastní zahrádky :) Obrázek jsem si vypůjčila zde

16. května 2010

Co přinesl 19. týden

[en]Jak a kdy se motivovat
Velice zajímavý článek o sebemotivaci. Je v něm několik hezkých postřehů o tom, že k provedení samotné činnosti vůbec není potřeba tolik síly, jak si nejspíš myslíme.

[en] Recept na dort z Portálu

[en] Devět roků spánku
Tento článek jsem sice četla už několik týdnů zpět, ale nedávno jsem si na něj znovu vzpomněla a jeho obsah mi připadne natolik fascinující, abych sem dala link. Aneb jak podle logů z IRC poznat, jak na tom člověk byl se spánkem za posledních devět let.

Dočkáme se pokračování Portálu?
Valve si se svými fanoušky rádo hraje. A fanoušci ho za to milují. Co na nás přichystali tentokrát? A jaký je účel toho všeho? To se dočtete v tomto gramaticky ne úplně korektním článku.

[en] Inteligentní dveře pro kočku
Máte kočku, která ráda chodí ven a nebaví vás jí pořád dělat dveřníka? V tom případě by se vám mohlo líbit tohle řešení. Dveře, co umí rozpoznávat kočičí obličeje =^.^=

Obrazem

Dnešní ve znamení moudrých slov, které vzešly z myšlenek obdivuhodných lidí.



A zase nějaké ty reposty od Arseny :)

15. května 2010

Animefest 2010 - neděle

A nastal poslední den conu. Tentokrát jsem se vyspala dobře, naspala jsem i docela dost hodin. Ale přesto jsem byla trochu unavená. Vzbudila jsem se lehce před osmou a z Facebooku jsem se dozvěděla, že Alenka se Seri z conu před hodinou odešly na kolej se prospat. Bylo mi líto, že už se s nimi neuvidím, na druhou stranu jsem je chápala.

Když jsem tedy zjistila, že mě ve Scale nikdo nečeká, otočila jsem se na druhý bok a spala jsem dál. V devět už jsem ale vstát musela, opět jsem spáchala ranní hyenu (abyste viděli, že to minule opravdu nebyl překlep :) ), vzala všechny svoje věci a zamířila směrem ke Scale.

Tam jsem konečně měla možnost chvíli mluvit s Pet! Už jsem se bála, že k tomu nedojde. Bohužel taky měla napilno, takže jsem jí ani nestihla pochválit sukni (tu moji) a šaty (které měla na sobě). Vypadala v nich ještě křehčeji, porcelánověji a panenkovsky než jindy. Když jsem ty šaty viděla, říkala jsem si, že jsou určitě z nějakého drahého japonského butiku. Byla jsem v šoku, když jsem se později dozvěděla, že to je její vlastní výroba. Opravdu klobou dolů.

Prošla jsem se po kině, pozdravila se s několika lidma a pak se vkradla do promítací místnosti. Jako org jsem se samozřejmě vkrádat nemusela, ale prevence je prevence :) Objevila jsem tam většinu naší pražské výpravy. Čas do ukončení jsem tedy strávila v promítací místnosti.

Na oficiální ukončení jsem se zhruba v půlce přesunula do sálu a po delší době se posadila. Zůstala jsem i na Trpaslíkovu dražbu obrazu, který vznikl přímo na Animefestu. Úspěšný dražitel ho získal mám dojem za 1300kč.

Myslela jsem si, že po ukončení pomůžeme s úklidem, ale nikdo se k tomu moc neměl - všichni byli nějací hladoví. Tak jsme posbírali snad všechny členy mňangačiči, co na Animefestu v tu chvíli byli a devyx nás zavedl do nějaké daleké restaurace na jídlo. Prý tam tradičně zakončují Animefest. Aspoň že to bylo blizko auta :)

Oběd byl výborný, nebylo mu co vytknout. Mi stačila polívka a špenát, ale někteří další si labužnicky dali i zákusek. Kromě toho, že mi spadla visačka do špenátu, se během jídla nic zajímavého nedělo. Probírali jsme Animefest, hodnotili organizaci a vyměňovali si svoje zážitky.

Po jídle šla většina na nádraží, my jsme se od nich odpojili a zamířili jsme k autu. Tentokrát jsem zcela rezolutně prohlásila, že chci sedět vepředu. Nebylo to ode mě hezké, že jsem muže nechala, aby se mačkali vzadu, na druhou stranu - je to jen jednou za rok :)

Zpáteční cesta opět proběhla hladce. Před Prahou jsme včas odhalili zácpu a sjeli jsme z dálnice. Jednou jsme mírně zabloudili, ale hned jsme se zase našli. Na Chodově jsme vyložili Mantu a Wolfiiho. Mě devyx dovezl až před dům, za to mu moc díky. Byla jsem tak unavená, že bych asi usnula při chůzi, muset jít nějakou delší trasu. Doma jsem dala dfoxovi pusu, převlékla jsem se do pyžama a následujících několik hodin jsem strávila spánkem.

Jaké tedy bude mé hodnocení letošního AF? Popravdě, moc se toho nedozvíte. Nevím, co bych měla hodnotit. Jak jste si přečetli, byla jsem většinou na službě nebo mimo con. Programu jsem viděla minimum. Po organizační stránce byl pro mě con zase velkou zkušeností. Lidi z týmu v Bakalovi byli většinou schopní a spolupracovalo se mi s nimi moc dobře. S týmem ze Scaly jsem se do kontaktu moc nedostala, tak nevím, jak to probíhalo tam. Věřím, že si všichni zapamatují to, co se letos povedlo a poučí se z toho, co se moc nepovedlo a přístí Animefest tak bude (ještě) lepší, než ten letošní.



Animefest 2010 - sobota

Na hlavní den conu jsem se moc těšila. V deset mi začínala první služba. Kryla se s cosplay soutěží, takže chodba byla téměř prázdná. Služba tak probíhala v poklidu, našel se čas na vykecávání se Seri a pár písniček na DDR. Potkala jsem XGho, tak jsem ho taky dostrkala na pad. Ani se moc nebránil. Oblečení ten den jsem měla spíše civilní, čekala jsem, až budu mít čas vyzvednout si sukni od Pet.

Po skončení služby jsme se v mírně obměněné skupince vydali na oběd. Chyběl nám devyx, za to přibyl HejTy a Ledman. Chtěli jsme jít ke Kormidlu, ale tam bylo úplně plno. Zapadli jsme tedy do nějakého podniku za rohem. Ten vypadal docela nóbl a zel prázdnotou. Nebylo tedy nijak těžké stát se nejhlučnějším stolem v restauraci. Probírala se samá zajímavá témata. Od programu Animefestu, přes Lusinu chystanou přednášku, až po můj (prozatím) čistě hypotetický steampunkový kostým.

Oběd se trochu protáhl a já jsem musela na další službu. Seri s Alenkou měly namířeno do hotelu Continental, kde měla svůj stánek rozložený i Pet. Pověřila jsem tedy Seri důležitým úkolem - převzít moji sukni. Tušila jsem totiž, že se tam nemusím dostat. A tušila jsem správně.

Odpolední služba byla trochu hektičtější. Od tří totiž platil vstup za levnější sazbu, tak přišel menší dav lidí. Místo hlidkování jsem tedy dělala support u vstupu. Musela jsem zvolit naprosto opačný přístup - místo buzerace náhodných návštěvníků být milá a vstřícná. Nápor naštěstí za chvíli polevil a odněkud se objevily tousty. Já jsem byla ještě najezená z oběda, ale vzpomněla jsem si na devyxe, který s námi nebyl a měl službu v promítací místnosti. A jelikož jsem zrovna měla dobrou náladu, čapla jsem jeden toust a flašku vody a donesla mu to nahoru. Díky tomu jsem viděla kousek přednášky o japonské pouliční módě. Nepamatuji se, kdo to přednášel, ale slečna byla vtipná a měla to pečlivě připravené.

No a ve čtyři moje služba skončila. Po menších komplikacích jsem v zákulisí lokalizovala svoji sukni od Pet, natáhla jsem si ji na sebe i se spodničkou a Seri v patách jsem letěla na Lusinu přednášku o reverzním harému. Sice jsem ji nestihla od začátku, takže jsem přišla o grafický vtip, ale i tak ji musím hodnotit kladně. Lusi to měla důkladně připravené, mluvila hlasitě a srozumitelně a uměla si udržet pozornost publika. Nehledě na to, že téma bylo taky vybrané skvěle. Vzhledem k tomu, že v konkurenčním sále probíhala debata s autorem Včelky Máji, měla až překvapující účast. Řekla bych, že sál měla plný.

Seri odběhla chvíli před koncem ven. Čekal nás tam totiž náš milovaný Justy! Neviděla jsem ho tak sto let. Ve vojenském mu to moc slušelo a potěšilo mě, že na něm vojenské prostředí nezanechalo žádné vážnější negativní následky. Tedy žádné další :)

Dostali jsme nápad Justymu ukázat Ledmana v butlerovském. Letos se totiž upsal službě v Maid café. Nikdo z nás ho v "převleku" neviděl, tak jsme byli zvědaví všichni. Bohužel byl vstup do kavárny omezen jak počtem, tak časem. Přede dveřmi čekal dav lidí a my jsme si spočítali, že bychom museli čekat minimálně 40min a to se nikomu z nás nechtělo. Ale Ledmana jsme chtěli vidět, tak jsme stalkovali, zda nevyjde ven. Nakonec nám pomohl hintzu, který využil svých orgovských privilegií a nechal nám ho na chvíli zavolat ven. To bychom nebyli my, abychom ho něčím "neztrapnili", takže jsme spustili pořádný fanouškovský potlesk a jásot. Ledmanovi to podle očekávání moc slušelo. Všichni jsme se s ním pozdravili, prohodili jsme pár slov a propustili jsme ho zpět do služby. Pak jsme se jsme se do Bakaly, sedli si do tamní kavárny a několik dalších hodin jsme si povídali.

Později jsme se přesunuli k šatně, kde jsme Justymu zcizily čepici a unesly mu ji do místnosti z hudebními hrami. Tam jsme s Alenkou strávily nějakou dobu. Pop'n'Music je naprosto návyková záležitost. Každopádně na DrumManii nemá. Moji obsesi elektrickou kytarou dočasně nahradila posedlost bicími, tak asi nikoho neudiví, že jsem DrumManii na dlouhou dobu obsadila já a střídala jsem se pouze ze slušnosti :) Udivilo mě, jak dobře mi to jde. Ten "trénink" během vánočních svátků asi zanechal nějaké následky.

Samozřejmě došla řada i na ITG. Měla jsem na nohou RHSky a nechtělo se mi zouvat. Tak jsem to zkusila v nich a ono to šlo kupodivu docela dobře. Já jsem přežila, moje RHSky nikoli. Naštěstí se pouze odlepilo poutko na patě. Bude stačit ho přilepit.

V sobotu program díky zpoždění končil už v jedenáct večer. Nedává vám ta věta smysl? Pak vězte, že promítání posledního filmu bylo zrušeno, protože by nestihl skončit před půlnocí. Vyklidilo se celé kino a zbylé věci se odvezly buď do tělocvičny nebo do Scaly. Seri šla vyprovodit Justyho na vlak a my s Alenkou a Bezďou jsme si sedli do kavárny.

Když se Seri vrátila, šli jsme konečně na to její vytoužené pivo. Právoplatná Hospoda tour jako loni se nekonala, na to jsem byla dost utahaná. A když už jsme u toho, málem se nekonalo nic. Bezďa si totiž všiml, že si doma nechal peněženku i doklady, kouzelník jeden. A Seri s Alenkou měly dohromady jen tři stovky. No tak jsem musela vybrat peníze já >< Bezďo, příště platíš ty za mě!

Do postele jsem se dostala někdy kolem třetí hodiny ranní. Bezďa jel domů a holky šly na noční promítání.

14. května 2010

Mitsuki na tumblr.com

Že jste o http://tumblr.com nikdy neslyšeli? Z toho si nic nedělejte, já donedávna taky ne. Jedná se o jeden z mnoha dalších blogovacích systémů. Je to mimojiné taky studnice různých reblogovacích obrázků a mouder, které pravidelně kradu z blogu Arseny (ona je krade zase tam) :)

Každopádně si už delší dobu říkám, že bych si mimo tenhle blog založila i takový online zápisník, kam bych cpala vše, co bych nechtěla zapomenout. Prostě a jednoduše - tenhle blog je spíš pro vás ostatní, zápisník na tumblr.com je spíš pro mě. Ale podívat se samozřejmě můžete :)

http://mii-chan.tumblr.com

13. května 2010

Animefest 2010 - pátek

Určitě se najde pár z vás, kteří čekají na pokračování minulého článku týkajícího se Animefestu. Tak je to tady :)

Letos jsem byla v Brně opět jako pomocný organizátor. Tentokrát jsem povýšila z hlídače tělocvičny na "chodební" hlídku v sále B.Bakaly. Protože jsem si nebyla jistá, zda stihnu dorazit už v pátek, dal mi Hadati všechny mé hlídky na sobotu. Celých šest hodin. Kromě cosplay divadla se mi moje služby nekryly s ničím, u čeho jsem chtěla být. Ale ani tak jsem z programu moc neviděla.

Naštěstí se mi podařilo zařídit si v práci vše tak, abych mohla jet už v pátek s devyxem a ostatními autem. Sešli jsme se na Chodově lehce po dvanácté. Naházeli jsme věci do auta a vydali se směr Brno. Cesta probíhala v poklidu, devyxův styl jízdy mi plně vyhovoval. Nepotkali jsme žádnou havárii ani zácpu.

V Brně jsme se rozdělili. Mužové zamířili do Scaly na školení promítačů, já jsem se sešla se Seri a zamířily jsme do Bakaly. Tam už bylo vše víceméně zařízené. Rozhodla jsem se, že když už s sebou tahám spodničku a několikakilové šaty (a předchozí večer jsem to víc než hodinu žehlila), tak se tedy tématicky obleču a budu se těšit z šokovaných a pohoršených obličejů ostatních návštěvníků. No nějaké wtf výrazy byly, ale bylo jich podstatně méně, než jsem čekala. Dokonce jsem se dočkala i chvály a moje zlošaty jsou na několika fotkách. Po jejich shlédnutí jsem nabyla dojmu, že bílé podkolenky mým nohám opravdu nelichotí :)

Ale zpět na Animefest. Jako snaživý org jsem hledala něco, čeho bych se mohla chytit. V hale jsem potkala Greka, dali jsme se do družného hovoru, a když se hledali lidé na hlídání přívěsků, tak jsme zjistili, že stojíme ve špatnou dobu na špatném místě. Skončili jsme tedy u toho, že jsme dávali pozor, aby si nově příchozí brali jen jeden přívěsek a odpovídali jim na dotazy.

V šest měla přijet Alenka od Serity. Seri měla bohužel zrovna službu v šatně, tak jsem ji šla vyzvednou na nádraží sama. S malou telefonickou dopomocí od Bezdi jsem tam trefila pěšky hned napoprvé. Přece jen Brno moc neznám :)

S Alenkou jsme se na nádraží chvíli hledaly, nakonec však všechno dobře dopadlo a my se našly. Teda ještě že máme ty mobily. Jinak se tam hledáme doteď :) Jelikož jsem od rána nic nejedla, zatáhla jsem ji do McD. S příjemně plným žaludkem jsme tedy ten vzor globalizace a nezdravé stravy opustily a venku jsme našli čekajícího Bezďu. Měl sice dojet až na půl osmou, ale prý se nemohl dočkat :)

Zbytek času do osmi jsme strávili rušením Seritky na šatně a rozpoutáváním chaosu v hale Sálu B.Bakaly. Chudák Grek stál pořád u přívěsků a tvářil se mírně naštvaně. Nikdo ho nechtěl vystřídat. A to prosím vůbec nebyl org :(

Na osmou jsme měli zamluvenou čajovnu. Jelikož na Animefest nepřijelo zdaleka tolik lidí z manga-fan jako minule, přibrali jsme i pár externistů a sešlo se nás tam přesně osm. Někteří museli před desátou odejít do služby, takže do zavíračky jsme tam zůstali jen ve čtyřech v pěti - Seri, Alenka, já, Ledman a Bezďa. Sestry se od nás brzy odpojily, protože chtěly jet prvním rozjezdem na koleje, Ledman mířil na šalinu na Českou a Bezďa mě šel doprovodit ke Scale.

Bylo lehce před půnocí a já jsem začala být zvědavá, jak je to se spacím místem pro orgy a kde má vlastně být ta legendární spací tělocvična.
Trin mi oznámil, že on bude spát přímo ve Scale v nějaké mistnosti, kam se vejde 20 lidí. To se mi úplně nelíbilo a šla jsem pátrat dál.

Na schodech jsem potkala Patrika, který vyhlížel své oběti na noční focení. Byla jsem odchycena a focena :) Fotky ukážu, až je budu mít. Po cestě jsem potkala Lusi a Jarníka a ti mi konečně pomohli rozluštit to tajemství pátečního spaní. Jednalo se o sokolovnu někde "pěkně daleko po tamté ulici". Já která se pravidelně ztrácím na Dejvické jsem neměla pochyb o tom, že jít sama, tak v Brně zabloudím a umřu :D Tak jsem se nimi domluvila, že až budou vycházet, tak mě prozvoní.

Všichni moji známí byli tou dobou někde zalezlí, tak jsem šla obšťastňovat službu na recepci v Bakalovi. Sál se o půlnoci zamykal a velká skupinka orgů se vydala směrem do sokolovny. Yay!

V tělocvičně jsem spáchala večerní hyenu, zalehla do spacáku a přemýšlela nad tím, co je sakra špatně. No jo, ono bylo teprve půl jedné! A já jsem slíbila devyxovi, že mu budu do dvou dělat společnost při promítání. Zvažovala jsem, jestli se znovu obléct a vydat se za ním. Musela bych ale jít sama pěkný kus, navíc pozdě v noci a to jsem se dost bála. Takže jsem mu napsala omluvnou sms a také jsem dala vědět Lusi, že na mě nemají čekat. Zbytek noci jsem se snažila usnout.

9. května 2010

Co přinesl 18. týden

I tento týden přináším nadílku linků a dalších zbytečností, které mi za těch sedm dní přeběhly přes cestu při mém cestování virtuálním světem.

[en] Život s kočkou rybářskou
Přijdou vám obyčejné domácí kočky nudné? Pořiďte si kočku rybářskou. Má ráda vodu, umí lovit ryby a je děsně mazlivá - jak ostatně dokazují fotky na tomto odkaze. =^.^=

Romantické lolitkoidní šperky
Na Nyxu jsem narazila na galerii jedné šikovné slečny, co vyrábí moc pěkné šperky. Dají se podle mě moc hezky kombinovat i loli módou.

10 důvodů, proč odejít z FB
Na serveru root.cz vyšel překlad článku, který rozvířil už tak dosti neklidné vody internetu. Pokud hledáte důvody, proč odejít z Facebooku, můžete je tu najít. Doporučuji přečíst i diskuzi. Z mého pohledu je článek mírně hysterický a důvody jsou tam nanejvýš dva nebo tři, ale za přečetení stojí.

Obrazem
Dnes si zahrajeme na mírně programátorskou notu :)

3. května 2010

Malé velké závislosti 2 - Tetrifast

I tentokrát si na začátku článku neodpustím melancholické zavzpomínání. Když se řekne Tetrifast, vybaví se mi teplé letní počasí, pomaturitní bezstarostnost, písnička Magic key, neúnavné hučení několika levných větráků v yankově pokoji plném různého "IT bordelu", fissie, iksák, neporazitelný tým z Hranic a spousta dalších věcí, které s Tetrifastem zdánlivě nesouvisí.

Tetrifast pro mě není jen hra, kterou jsem chvíli hrála, je to moje velká srdcová záležitost a hra, která mě provázela důležitými momenty v mém životě. Hrála jsem ji s různými skupinami mých přátel a z každé z těch her si pamatuju radost a vzájemnou blízkost. Ale dost vzpomínání a vrhneme se na to, co je vlastně na této hře tak závratného.

Kdo by neznal Tetris? Když ho Alexej Pažitnov roku 1985 naprogramoval, jistě netušil, jak oblíbený bude a kolik jeho klonů a her "na motivy" vznikne. Skládání dílků do sebe tak, aby pasovaly a odmazaly tím co nejvíc řádků, učarovalo kde komu. Ani já jsem nebyla výjimkou. Jako malá jsem trávila hodiny hraním Tetrisu na takovém tom činském "strojku" (určitě jste ho doma měli taky). Byl na tužkové baterky a obsahoval v sobě šest dalších her. Ale Tetris, ten jasně vedl. Tenkrát jsem neměla ani ponětí o tom, že o mnoho let později se s Tetrisem opět potkám v trochu jiné podobě.

V roce 1997 totiž někoho napadlo, co kdyby se dal hrát Tetris ve více hráčích, jako multiplayer. A tak vznikl TetriNet. Jedná se o klient-server hru pro maximálně šest hráčů.

Říkáte si, jak asi takový multiplayer Tetris funguje? To máte tak: Připojíte se pomocí klientu na vámi zvolený server a ten vás přidělí do některé z hracích místností, kde je ještě volno. Když začne nová hra, uvidíte v levé části své hrací pole - klasické, jaké známe z Tetrisu. A v pravé části obrazovky vidíme pole všech ostatních hráčů. Můžete tedy hrát klasický Tetris, kdy se snažíte zůstat co nejdéle "při zemi". Styl vaší hry má dopad na vaše soupeře. Čím víc řádků naráz totiž umažete, tím víc řádků se přidá vašim soupeřům. Platí následující pravidlo.
  • 1 řádka - žádný efekt.
  • 2 řádky - soupeřům přibude 1 řádka.
  • 3 řádky - soupeřům přibudou 2 řádky.
  • 4 řádky - soupeřům přibudou 4 řádky.
Se správnou strategií a rychlými reflexy je možné zlikvidovat své soupeře za poměrně krátkou dobu. Ale pokud uděláte chybu, většinou se vám stane osudnou.

Brzy si všimnete, že některé čtverečky jsou jiné, než ostatni - mají na sobě napsané písmenko. Když odmažete řádku, ve které byly nějaké tyto speciální bloky, zařadí se vám do fronty pod vaší hrací plochou. Tyto bloky mají speciální schopnosti, a když se vám podaří je sebrat, můžete je použít. Vždy můžete upotřebit ten, který je ve frontě na prvním místě. Pokud se vám zrovna nehodí, můžete ho zahodit. Nic jiného s ním dělat nelze.

Speciální bloky mají různé vlastnosti - některé jsou "hodné" a jiné jsou "zlé". Podle toho je můžete použít buď na sebe, nebo na protivníky (stačí na klávesnici stisknout číslo hráče a blok se tím na něj použije). Nebudu vám prozrazovat, co který blok dělá. Je nesmírně zábavné zjišťovat to metodou pokus-omyl. A kdyby se vám nechtělo, můžete si to najít na internetu :) Jen prozradím, že jsou zde bloky na umazání a přidání řádku, náhodné smazání několika jednotlivých kostek, smazání speciálních bloků na hrací ploše a mnoho zajímavějších dalších.

Speciální bloky do hry přináší nový rozměr a umožňují tak prosadit se i hráčům, kteří nejsou tak rychlí, aby dokázali vyhrát jen "čistou hrou" bez použití speciálů.

A to by bylo k principům hry vše. Není na tom vlastně nic složitého. Hra umožňuje hrát i v týmech. Projeví se to tak, že pokud seberete více řádků najednou, tak postih dostanou jen členové dalších týmů. A vítězství se samozřejmě nepřipíše poslednímu přeživsímu osobně, ale jeho týmu. Týmová hra nabízí samozřejmě další možnosti strategizování.

Jistě jste si všimli, že jsem zatím vlastně nedostala k Tetrifastu. Mluvila jsem pouze o klasickém Tetrisu a TetriNetu. Jak to tedy vlastně je? Tetrifast není nic jiného, než lehce upravená verze TetriNetu. Původní TetriNet implementuje sekundovou prodlevu mezi tím, kdy je jedna kostka položena na své místo a nahoře se objeví kostka následující. Tetrifast tuto prodlevu odstraňuje. Je to sice malá úprava, ale hra se díky ní stává o mnoho rychlejší, dynamičtější a alespoň pro mě zábavnější. Mezi hráči Tetrifastu koluje pomluva, že ho zásadně nehrají matfyzáci, protože nestíhají tak rychle analyzovat situaci a správně reagovat. Takový fissie by mohl vyprávět, kolik posměšků na toto téma si od nás vyslechl :)

Klienti
  • aTwin -
  • open-source klient pro Windows. Používám a až na drobné výhrady jsem s ním spokojená.
  • gTetrinet -
  • můj oblíbený open-source klient pro Linux. Doporučuju.
  • Tetrinet Aqua -
  • open-source klient pro Mac OS. Zkušenosti s ním nemám, uvádím pouze pro úplnost.

Kde hrát
  • tetrifast.sedenka.cz
  • dříve hodně navštěvovaný a stabilní tetrifastí server, teď je nějakou dobu offline. Uvádím ho pro případ, že by to byl jen dočasný stav.
  • atlantis.mitranet.cz
  • momentálně jediný český tetrifastový server, o kterém vím, že bývá v provozu víc než mimo provoz.
  • stolen.leia.bofh.cz
  • pokud nefunguje ani jeden z výše zmíněných serverů, pouštím tento u sebe.
O zahraničních serverech na tetrifast nevím, vždy jsem si vystačila s výše zmíněnou trojicí. Klasický tetrinet jsem hrávala na německých serverech, které má v menu přednastaveny aTwin i gTetrinet.

Na závěr přikládám záznam jedné hry TetriNetu, abyste věděli, jak to celé vypadá. Přiznávám, že dívat se jako pozorovatel je trochu nuda, ale můžete si aspoň prohlédnout hrací pole.

Pokud jsem někoho nalákala, chtěl by si zahrát a nemá s kým, stačí mě kontaktovat a určitě se domluvíme :)

2. května 2010

Co přinesl 17. týden

[en] Steampunková dress-up hra
Flashové oblékání modelky tentokrát ve steampunkovém duchu. Velmi inspirativní, vytvořila jsem si tam vysněný outfit - teď jen kde vzít to oblečení? :)

Jak se správně ptát
Tento dokument není nová záležitost, ale tento týden jsem na něj opět narazila, tak jsem si řekla, že vám ho taky připomenu. Kdo nezná, tak tam třeba najde inspiraci.

Obrazem

Zcizeno na blogu Arseny

25. dubna 2010

Co přinesl 16. týden

Další z nápadů, jak oživit blog. Každou neděli v podvečer bych chtěla uveřejnit malé shrnutí toho, co se v předchozím týdnu událo zajímavého. Bude se jednat o směs obrázků, článků nebo událostí přímo z mého života.

Loli IRC kanál
Po delším rozjímání jsem konečně založila IRC kanál pro ženy a muže se zálibou v alternativní pouliční módě inspirované viktoriánskou dobou a rokokem (čti lolitky a lordíky ^^). Není nás tam zatím mnoho, chybí pořádná reklama. Zatím si ten klid užívám, později třeba podniknu nějaké kroky k jeho proslavení.
V souvislosti s tím jsem si taky rozchodila vlastního bota. Pátrala jsem po něčem minimalistickém a jednoduchém. Potřebovala jsem v podstatě jen autoopovacího otroka a nechtělo se mi psát nic vlastního. Do oka mi padl Mozbot, který mým požadavkům vcelku vyhovuje. Jeho výhodou je i to, že je psaný v Perlu (i když např. fissie se při té představě prý zachvěl hrůzou XD ).

[en] Jak zmizet z FB a Twitteru
Máte pokrk sociálních sítí a rádi byste spáchali virtuální sebevraždu? V tomhle článku se dozvíte, jaké jsou vaše možnosti.

[en] Proč 42?
Douglas Adams konečně odhaluje pravý smysl tohoto čísla...

[en] 7 tipů, jak se lépe učit

Obrazem

jeden kočičí xkcd - přesně o tomhle musí snít Silver =^.^=

20. dubna 2010

Malé velké závislosti 1 - Chip's challenge

Jak asi napovídá čislo v nadpise, tento článek otevírá sérii. Tedy spíš minisérii. V ní vám chci představit počítačové hříčky, u kterých jsem v minulosti strávila dost času. Bude se jednat hlavně o logické hry, na těch se stávám závislá poměrně snadno. Aby ne, když je to můj oblíbený žánr.

Série bude mít zatím tři nebo čtyři díly a nebudu ji uzavírat. Člověk nikdy neví, co na webu potká za poklad :)

První z představovaných her je tedy Chip's challenge. Když mi bylo asi osmnáct, otec se nechal ukecat a pořídil náš první počítač. Byly na něm Windows 98 a ten hodný pán, co nám ho přišel zapojit, tam nainstaloval i spoustu her. Mezi různými arkádami a střílečkami byl i Chip. A na dlouho mě okouzlil. V popisu hry jsem našla, že se jedná o produkt určený věkové skupině 10-12 let. Nehledě na tento fakt si hříčka získala svoji oblibu i mezi dospělými a vytvořila se kolem ní celkem silná uživatelská základna.

Chip je puzzloidní logická hra, kde nejvíc času budete trávit přesouváním překážek a snahou dostat se do dalšího levelu. Postupem času přibydou i potvory, které nemají nejspíš nic moc na práci a snaží se vás z nedostatku zábavy sežrat.

Hlavním hrdinou je středoškolák Chip. Je tak trochu geek. Jak už to tak bývá, i jemu se stane ta smutná věc a potká dívku. Ta vede velmi prestižní vědecký klub, do kterého by se Chip rád dostal. A aby mu to bylo umožněno, musí projít zkouškou (jak už to v těch prestižních klubech bývá) a přežít její bláznivou a nebezpečnou soustavu místností. Jediným jeho úkolem je dostat se ke dveřím a doufat, že za nimi na něj čeká členství v jeho vysněném klubu a možná také srdce té zvrácené slečny.

V jednotlivých levelech se Chip setkává se soustavou zamčených místností, od nichž musí nejdřív někde sehnat klíč (nejlépe v jiné zamčené místnosti), s ledem, vodou, ohněm (k jejichž překonání potřebuje speciální botičky), s již zmíněnými příšerkami a také s bloky, které mu šikovně brání v cestě, a které musí ještě šikovněji přemístit, aby mohl projít... dost často se také setkává s časovým limitem. Aby se dostal do další místnosti, tak musí posbírat určitý počet čipů.

Chip spatřil poprvé světlo světa v roce 1989. Byla dostupná verze pro Amigu, ZX, Atari, DOS a Windows. Návrh originální hry má na svědomí Chuck Sommerville. Ten taky vymyslel třetinu levelů. Těch obsahuje hra 148, verze pro Windows o jeden víc.

Když Chip vyšel, jednalo se o naprosto unikátní a ojedinělý kousek. V dnešní době exitují desítky variací na toto téma. Některé hratelnější než jiné, většina z nich má i líbivější grafiku. Pokud patříte mezi fanoušky podobných puzzloidních přesouvaček, tento kousek vám unikl a jste schopní přenést se přes trochu starší datum výroby, nezbývá mi, než vám Chipa doporučit a doufat, že se vám bude alespoň trochu líbit.

Na internetu je k nalezení původní verze pro Win a také Tile world, což je emulátor Chipa - verze pro Amigu a Windows. Lze si taky stáhnout další balíčky levelů. Nebo můžete zkusit některý z Chipových klonů - některé jsou hratelné přímo online.

Obrázky v článku jsou z verze pro Pocket PC (ale úplně stejně vypadá i verze pro Win).

2. dubna 2010

Jak jsem chtěla organizovat Animefest

Nechtěla jsem se do toho plést, fakt. Mám ráda svůj klid, internetových flejmů a žabomyších hádek se účastním nejraději jako pozorovatel. A tohle konec konců bylo hlavně mezi chill a dfoxem. Nemíchám se do cizích sporů. Navíc jsem se s několika lidmi shodla, že to nemá smysl řešit, protože ve výsledku se stejně nic nezmění.

Ale chill se z toho příspěvkem na svém blogu evidentně rozhodla udělat věc veřejnou. Sice nikoho nejmenovala, ale znáte to. Všichni zúčastnění (a pár dalších) stejně vědí. Navíc chill přímo zmiňuje věci, které si myslí, že jsem udělala a taky pohnutky, které mě k tomu údajně vedly. Ačkoli jí bylo už dřív řečeno, že se mýlí. A tím už to přestává být cizí spor, jsem do něj zatažená taky a mám potřebu (snad i právo?) se hájit. Jaký je tedy pohled z druhé strany?

Orgem snadno a rychle
Animefest jsem loni pomáhala organizovat a řekla jsem si, proč do toho nejít i letos. S Trpaslíkem byla příjemná spolupráce a z mého pohledu vše klapalo. Ale byla jsem jen jako pomocný org v tělocvičně, takže je možné, že na vytíženějších místech to mohlo být jinak. Tak jsem tedy kontaktovala chill (která to převzala po Trpovi) a čekala jsem na další informace.

Postupem času jsem se dozvídala, že bude několik termínů školení a některá budou i v Praze. Bylo řečeno, že jedno z nich bude po Sconu někdy odpoledne v hospodě, a že podrobnosti dodá, až bude vědět, kde přesně. Před dfoxem jsem se už dřív zmínila, že bych zase letos pomáhala s orgováním. Zeptal se mě na pár podrobností a řekl, že se domluví s brňáky. Nakolik se s kým domlouval, to nevím. Skoro bych řekla, že na to zapomněl. Čas od času jsem mu to připomněla.

Potom se začal blížit termín Sconu a dfox samozřejmě nic domluvené neměl. Neměl tehdy moc času a navíc jsme se zrovna stěhovali, takže řešil trochu akutnější problémy. Nevím, nakolik je to pro něj omluva. Každopádně já v přesvědčení, že školení bude v hospodě, jsem napsala chill, že tedy vezmu dfoxe s sebou, a že si poslechne, v čem nás bude školit a chill si ho zapíše na místě. V tomto postupu jsem neviděla problém. Ale chill evidentně ano, protože chtěla, aby se jí nejdřív přihlásil a až pak šel na školení, protože ona chtěla mít přehled, kdo bude na kterém termínu. Přišlo mi to divné, jelikož jsem jí přece právě řekla, na kterém termínu dfox bude, ale budiž - ona je šéf a nejspíš v tom má nějaký svůj mocný systém. Nechtěla jsem jí v tom dělat binec, tudíž jsem dfoxovi oznámila, že jestli teda chce organizovat, ať se laskavě ozve chill. Tak se jí ozval. Dál jsem se o to nestarala, věřila jsem, že chill mu vše potřebné řekne.

Dotazniková magie
Nechala ho vyplnit dotazník. Já už jsem jeho vyplnění měla za sebou a chápala jsem tedy jeho rozladěnost. Byl docela dlouhý a relevantních otázek tam byla tak čtvrtina. Smutné bylo, že všechny otázky kromě posledni byly povinné. Nevím, jak souvisí s výpomocí to, jestli radši pracuju sama nebo v týmu, jaké mám zájmy, jestli jsem už někdy byla na nějakém conu, či zda se hodlám účastnit nějaké soutěže či přednášky (v době, kdy ještě program ani neznám?). Z vyprávění chill jsem totiž měla pocit, že bere snad každého, pokud je nad věkovou hranicí. Nejsem si úplně jistá, nakolik ten dotazník byl schopný odhadnout zkušenosti a schopnosti člověka (on papír a webový formulář snese všechno), pravdou však je, že hrozně moc otázek tam bylo dle mého názoru zbytečných. Chill oponovala tím, že chce svoje lidi poznat. Pokud četla odpovědi všech těch osmdesáti lidí, co má pod sebou, tak klobouk dolů - na druhou stranu se už ale nedivím, že dva měsíce před conem kolabuje z vyčerpání.

Ten obsáhlý formulář bych ještě pochopila u lidí, které vůbec nezná. Ale to ho fakt museli vyplňovat i lidi, které zná osobně a v podstatě od nich potřebuje jen základní údaje. A ještě jedna otázka... proč měli promítači speciální zkrácený dotazník? Ty poznat nechce? :) Není se tedy divit, že na otázku "Ještě něco, co byste nám chtěli sdělit?" dfox odpověděl, že se v té byrokracii utopí. Osobně jsem taky měla podobné nutkání, ale... nechtěla jsem zbytečně rýpat.

Školení
Ve čtvrtek před Sconem nám konečně přišel mail s podrobnostmi. V mailu samotném nebylo nic důležitého kromě sdělení, že se bude konat v prostorách Sconu (link na web conu), že se máme ptát u recepce, a že nás snad pustí. Nejdůležitější údaj, a to čas, byl v předmětu mailu. Takže jsem si ho vůbec nevšimla a dál jsem žila v přesvědčení, že je to "v nespecifikovaný čas odpoledne po conu". Byla jsem na to upozorněná náhodou v pátek večer od devyxe. Nehodlám se bavit o tom, že z mailu se má číst všechno a tudíž i předmět, takže byla moje vina, že jsem si času nevšimla. Faktem zůstává, že do předmětu se píše "nadpis" mailu a ne nejdůležitější informace.

Takže jsme se tedy vydali na školení v neděli v deset ráno po změně času do budovy cizího conu. Skvělé naplánování. Však se taky našlo pár exemplářů, kteří si posunu času nevšimli a dorazili o hodinu později. Já jsem se mezi ně nezařadila jen díky dfoxovi :)

Na úvod jsme se dozvěděli, že chill spala pouhé tři hodiny, tak bude možná povídat nesmysly, a že to budeme muset vzít rychle, protože ona to má do Brna pěkný kus cesty. Potom jsme dostali vytištěnou organizační strukturu Animefestu, pravidla conu pro návštěvníky i orgy a modelové situace.

Ta organizační struktura byla k věci. Je užitečné, aby lidi věděli, kdo je nad nimi a s čím se mají na koho obracet. Bohužel tím to asi tak skončilo. Dále nám chill nahlas přečetla pravidla. Původně jsem si myslela, že by bohatě stačilo, aby je lidem rozeslala mailem. Jedna moc milá slečna mě ale upozornila, že lidi jsou líní číst, a že tohle byla jistota. Musela jsem souhlasit, že v tomhle počtu organizátorů je to asi fakt. Stejně si ale myslím, že předčítání bylo přehnané, jelikož svádělo ke zbytečné debatě nad každým bodem.
Potom jsme se volně přesunuli k modelovým situacím, což byly vlastně pravidla přepsaná do scének "co dělat, když...". Bylo na nich poznat, že byly psané nejspíš ještě v době, kdy akce neměla vše dobře právně ošetřené, tak nechtěli dělat zbytečné problémy. Ale v situaci, kde se con nachází dnes, byly některé body nelogické nebo přímo v rozporu se zákonem (aneb když mi někdo zkolabuje, nevolám vyššího orga, nýbrž záchranku. Tečka.)

Od školení jsem čekala něco úplně jiného. Když už měla být diskuze, tak alespoň moderovaná. Chill si nechala skákat lidi do řeči, vzájemně se překřikovat, sklouzávat diskuzi k nepodstatným implementačním detailům. My jsme seděli od chill nejdál, takže bylo téměř nemožné se přes křiklouny vepředu dostat ke slovu. A někteří holt nemají hlasivky ani povahu na to, aby se drali ke slovu za každou cenu (ačkoli si myslí, že jejich názor by mohl být přínosný). Dokud byl přítomný Aldy, tak debata ještě měla nějakou úroveň. Nenechal to sklouznout a křiklouny usměrňoval. Jenže to byl vrchní velitel Sconu a bohužel ho bylo potřeba jinde. Po jeho odchodu se řešily tak podstatné věci, jestli orgové budou fasovat půllitrové vody nebo litr a půl. Možnost také byla, že můžou dostat i kelímek. A nakonec se vážně probírala i varianta, že první vodu dostanou v půllitrové flašce a další pak v litr a půl a do té malé si to můžou přelívat. Samozřejmostí je, že každý bude mít svoji vodu podepsanou O.o To bylo velké wtf. Osobně by mi stačila informace, že dostaneme vodu. Ta by tomu školení ještě relevantní byla.

Dalším palčivým problémem byly zásuvky. Jsou tam a lidi by do nich mohli strkat věci. Dovolíme jim to? Nebo že bychom to dovolili jen na některých místech a na jiných ne? Neměly by zapojené přístroje mít potvrzení o tom, že prošli revizí? O.o Po půl hodině přišli na jediné rozumné řešení - že to řešit nebudou. Ale třeba takovou mikrovlnku nedovolí zapojit nikde. Nevím jak vy, ale najednou mám palčivou potřebu vzít si letos na AF svoji vlastní mikrovlnku. Ačkoli jinak by mě to ani nenapadlo.

Docela brzy jsem začala litovat ztraceného času. Mohla jsem ještě spát a výsledek by byl zhruba stejný. Dfox byl o něco akčnější a snažíl se do debaty nějak vstoupit. Ale přes ten křik jsem ho sotva slyšela já, natož někdo další. Při pátém pokusu (po více než hodině školení) mu prostě došly nervy a odešel. Nedivila jsem se mu, taky jsem k tomu neměla daleko. Ale pořád jsem naivně doufala, že na ty důležité věci teprve dojde řada. Dfox nejspíš doufal stejně, protože se uklidnil a za chvíli se vrátil. Ve dveřích se zeptal, jestli už konečně dořešili ty blbosti. Určitě toho měl na srdci ještě víc, bohužel byl ale přerušený Hadatim, který ho poučil, že jestli ho to nebaví, může jít pryč. Od chill se pak dozvěděl, že když chtěl něco říct, mohl počkat, až nikdo nebude mluvit, nebo jí skočit do řeči. Tak první možnosti by se nejspíš nikdy nedočkal, pořád tam někdo někoho překřikoval a u té druhé to většinou někdo jiný stihl dřív, než se člověk vůbec stačil nadechnout.

Faktem je, že takový "skokan" tam byl hlavně jeden. Měl připomínky ke všemu a ne vždy byly úplně k věci. Ale jemu se vina přiznává těžko, někteří lidé takovou povahu mají a neuvědomují si to. Tohle si měla hlídat chill. Aby tam byl pořádek a inteligentní diskuze. Ale ta z toho měla víceméně srandu. Pak ať se nediví, že se někdo naštve a odejde. Dfoxova reakce byla trochu přehnaná a prudká, ale já jsem stejně nereagovala jen proto, že jsem předem jakékoli pokusy o sdělení svého názoru vzdala - v tom chaosu to vůbec nemělo cenu. Aby člověka tohle naštvalo, na to nemusí mít slabé nervy.

Na závěr bych ještě zmínila mocnou diskuzi o Linuxu, ke které tam nebyl relevantní vůbec nikdo. Chill totiž nadhodila, že nechce nikoho děsit, ale že vedení se rozhodlo pro letošek na všech počítačích nasadit Linux. A jelikož tam z toho vedení nikdo nebyl, kdo by k tomu řekl něco víc a z celé místnosti o Linuxu něco věděli zhruba 4 lidi (chill do toho nepočítám), rozpoutala se opět přínosná debata plná perel, ke které měli nejvíc co říct ti, kteří o "problému" věděli nejmíň.

Na konci chill nadhodila, že má připravené nějaké seznamovací hry. Naštěstí účastníci projevili dostatek zdravého rozumu a odmítli. Proč bych se měla seznamovat s lidmi, které za prvé stejně znám (známí se většinou domluvili na stejném termínu školení) a za druhé s nimi stejně ve službě asi nebudu.

Abych tedy krátce shrnula, proč mi školení přišlo epické. Jediné, co tam patřilo, byla ta organizační struktura a pravidla. Čekala jsem, že se budou řešit takové věci jako jestli chceme mít službu s někým speciálním (kámoškou, kamarádem), že se dozvíme alespoň orientačně v jaké sekci budeme, nebo že se nás někdo aspoň zeptá, jakou sekci upřednostňujeme. Prostě problémy, které se přísluší řešit na naší úrovní hierarchie. A ne voda, zásuvky a Linux.
Velká chyba byla, že když už chill připustila debatu, tak ji nijak nemoderovala, nechala lidi, aby se vzájemně překřikovali, a aby sklouzávala k nepodstatným detailům či do off topic.

Mailový epilog
Po školení jsme zamířili do hospody, kam dorazil i dfox, trochu jsme si zanadávali a byl klid. Dál to nikdo z nás řešit nehodlal. Myslím, že i naštvaný dfox to chtěl co nejdřív pustit z hlavy. Kdyby ovšem chill neměla potřebu to rozebírat dále a psát dfoxovi podivné maily (tedy byly dva, na ten druhý už dfox raději nereagoval).

V prvním dfoxovi osvětlila svůj pohled na situaci, řekla mu, že by se od svojí partnerky neměl nechat k ničemu nutit, a že i když nechce organizovat, tak mi může dělat na službě společnost. Dále mu bylo předloženo, že má slabé nervy a organizování by pro něj tedy byl spíše teror. Na to jí dfox odpověděl, že partnerka ho k ničemu nenutila, že rozhodnutí bylo pouze jeho, že má slabé nervy jen tehdy, pokud někdo plýtvá jeho časem přičemž sám není schopný plnit svoji práci. Dále poukázal na to, že s takovým přístupem bude Animefest stejný organizační průser jako Advík. O Akiconu se v odpovědi taky zmiňoval, ale v poněkud jiném kontextu (chill si to asi blbě spojila). Dále řekl, že je ochotný i nadále pomoct, ale nesmí mít dojem, že se plýtvá jeho časem, a že lidem kolem něj schází zdravý rozum.

Nevím, kdo všechno si tohle přečte, a kolik ze čtenářů bude schopno pochopit to vyšilování s "plýtváním jeho časem". Jde o to, že pokud člověk studuje, má většinou času spoustu a maličkosti neřeší. Ale pokud při studiu i pracuje, nebo pracuje osm hodin denně (a více) a toho času nemá tolik (třeba jen část víkendu), váží si ho o to víc a čím dál míň je ochotný trávit ho věcmi, které mu nepřinesou žádný užitek nebo potěšení. Samozřejmě o to víc to platí v případě, kdy se do nějaké větší akce zapojí jako dobrovolník s jedinou motivací pomoct a přidat ruku k dílu. A chillino školení mně osobně (a pravděpodobně ani jemu) nepřineslo ani jedno. Upřímně kdybych věděla, co se tam bude probírat a jakým stylem, tak raději zůstanu doma.

Ale teď k druhému mailu. Chill si nejspíš dfoxovu odpověď vyložila jako útok na svoji osobu. Já jsem ji četla a myslím si, že chvilkama sice lehce ostřejší byla, ale většina byla psaná věcně a jednalo se spíše o konstatování, než cokoli jiného. Bylo tam pár postřehů, které mohly chill pomoct, kdyby o nich přemýšlela. Z chillina mailu bylo bohužel vidět, že o nich nepřemýšlela, nebo je nepochopila. Naopak se dfox dozvěděl například to, že když si tedy myslí, že sežral všechnu moudrost světa, má si zkusit zorganizovat vlastní con, aby viděl, jaké to je. Že ona má zkušenosti z recepce na Advíku (které jí nikdo neodpírá), která díky ní fungovala naprosto bezproblémově (opravdu?), a že si tudíž myslí, že je o dost lepší organizátor, než dfox. Což je vcelku odvážné říct někomu, kdo působí v komunitě déle, než ona nejspíš vůbec ví, co je anime a v roli vyššího orga působí úspěšně bezproblémově více než pět let (podílí se na organizaci Akiconu).

Opravdu nechápu, o co se chill tímhle chováním snaží. Odehnat schopné lidi, kteří chtějí brňákům podat pomocnou ruku? Nemá ráda ty, kteří se jí snaží říct konstruktivní kritiku? No dobře, možná trochu svérázným způsobem, ale ta informace v tom je tak jako tak. Nebyli jsme jediní dva, kdo viděl, že to školení byl fail.
Vždycky jsem měla chill ráda a myslela jsem si o ní, že to je rozumná a inteligentní slečna. Podle toho, co teď předvedla, o tom začínám pochybovat. Ale třeba je to jen tím přepracováním a únavou a časem se na to bude dívat jinak. Z mého pohledu k tomu Trpaslík možná loni přistupoval lehkovážně a nezodpovědně, na druhou stranu si nepamatuju na žádné aféry, kterými by houfně urážel lidi a řešily se po blozích.