Pěkné Vánoce ^^

Tak jsem si zase po dlouhé době hrála s tabletem a vzniklo tohle vánoční přání:

Užijte si svátky!

Akicon 2008 2/4

Pátek

Páteční den rozdělím do dvou kapitol. První pojednává o lovení keší. Koho naše keškování nezajímá, může rovnou přeskočit na začátek reportu z Akiconu. Ale upozorňuju, že tak přijde o pikantní a velmi lákavé detaily ze života členů Manga-fan ^^

Keškování
Ráno jsme chtěli vyjít co nejdřív. Takže jsme vyráželi v jedenáct. Trochu nám trvalo, než jsme se vypravili, no >< Snažili jsme se ještě naposledy přemluvit Lusi, ať jde s námi, ale byla neoblomná. Měla psát nějaké dva testy po netu, tak jim dala přednost před dobrodružným pobíháním po deštivé Praze a hledáním kešek. Alespoň byla tak hodná, že nás vybavila deštníkem a udělila nám pár rad, kterak se zorientovat na Vltavské, kde měla být naše první keš. Taky nás zanavigovala k trafice, kde jsme si měli koupit lístky.

No... udivilo nás to notně, ale byla zavřená. Prý pauza na oběd. Tak jsme se přesunuli na zastávku k automatu, dali dohromady zbytky svých drobných a podle toho zjišťovali naše možnosti při koupi jízdenky. Oba jsme totiž měli jen velké papírové bankovky. Nakonec jsme si vybrali jeden z levnějších lístků a vystoupili jsme na Smíchově, kde jsme si v trafice koupili celodenní. Cestou na Smíchov se ke mně v tramvaji přiřítila neznámá holka, která mi oznámila, že mě zná a zeptala se, jestli jdu taky na Akicon. Tak jsem jí jen hodně šokovaně odpověděla, že samozřejmě. Kotě se mi tlemil ><

Při přestupování v metru mě někdo začal škrtit mojí vlastní šálou. Hlavou mi proletělo, že takové pitomé nápady má jen Vlado od nás z práce. Tak se otočím... a tam Vlado! Až jsem se podivila, jak je ta naše republika malá. Čekala bych, že bude v Hradci a já ho potkám v Praze ^^ Prohodili jsme spolu pár slov a pak už jsme si spěchali každý za svým. Ale bylo to rozhodně příjemné setkání. Až na to škrcení ><

Na Vltavské jsme zabloudili hned po výlezu z metra. Jestli nás někdo sledoval, musel z nás mít pěknou srandu. Nakonec jsme se vydali přes nějaký šílený most směrem, kterým ukazovala GPSka. Později jsme si vybavili, že to byl nejspíš ten most, který nám Lusi ukazovala na mapě a říkala, že přes něj se nedostaneme. No... my jsme to dokázali. Pak následovalo další bloudění skrz ten šílený propletenec podchodů, tunelů, můstků a dalších vymožeností bláznivé komunistické architektury. Prohlásila jsem, že ten architekt musel být zhulený, když tohle navrhoval. Na to Kotě odpověděl "to minimálně".

Cestou jsme procházeli kolem kostela, kde měla být ukrytá další keška, ale přímo u skrýše stála banda smažek ve velmi podezřelém stavu, takže jsme se o odlov ani nepokusili. Báli jsme se. Po dobré hodině jsme ale konečně našli mikrokeš v tom vltavském bludišti. Měla jsem hroznou radost. A taky dojem, že mi teče do boty.

Naším dalším cílem byla keš, kterou měl hlídat nějaký patron. Taky jsme chviličku tápali, než jsme našli správné místo. GPS trochu zmatkovala a mám dojem, že samotná keška nebyla úplně přesně zaměřená. Tato keš byla sympatická tím, že měla tu správnou velikost, takže jsem v ní mohla nechat jeden ze svých travel bugů.

Další keš lokalizoval Ondra asi 300m u vodárenské turbíny. Problém byl, že mezi námi a  keší ležela řeka, takže jsme se museli vrátit k našemu oblíbenému mostu a přejít ho na druhou stranu. Trochu jsme si zašli, což však vůbec nevadilo, protože pod mostem byla další keš! ^^ Byla udělaná z tuby od šumivých tablet a byla zaseklá v dutině stromu. Ještě že mám tak malé ruce. I tak šla ven celkem těžce. Nezávidím lidem, co mají tlapy jak medvědi (například). Očumoval nás sice řidič autobusu parkujícího opodál, ale dělali jsme se strašně nenápadní ^^

Cesta od mostu k vodárně byla moc příjemná. Vedla parčíkem podél řeky a byl tam klid. Od vodárny byl nádherný výhled na jez a zajímavé panorama na druhé straně řeky. Odstavená turbína byla taky super - hlavně kvůli té kešce. A taky - jak často máte možnost prohlédnout si takovou turbínu zblízka, aniž by vás rozemlela na kaši?:

GPSka sice ještě pár keší relativně blízko ukazovala, ale my už jsme se museli vydat směrem na Holešovice, kde jsme se měli spojit s výpravou z Brna. Tvořili ji Seritka, NA a Ledman.
Cestou zpět k metru jsme se opět stavili u kostela, ale smažky tam pořád byli. Docela nás to mrzelo, keš to mohla být příjemná.

Do Holešovic jsme dorazili s mírným zpožděním a ještě jsme vylezli na autobusovém nádraží místo na vlakovém, takže jsme se museli složitě hledat. Ale nakonec se nám to povedlo a kotě si aspoˇmohl koupit hamburger v přilehlém MacDonaldu.

S Kotětem jsme měli jako poslední naplánovanou jedno webcam keš, která byla právě blízko Holešovic. Ani nám nedalo moc práce přemluvit ostatní, ať jdou s námi. Ono to zase úplně tak blízko nebylo a cestou tam jsme si i trochu zašli kvůli neznalosti prostředí. S tím se ale dalo počítat >< Pak už následovala jen telefonická domluva s Lusi a odfocení naší skupinky webkamerou a pouť zpět k metru.

U metra jsme si prohlédli tramvaje a zjistili jsme, že jedna z nich jede přímo k Lusi, takže nemusíme nikde přestupovat. Po pár zastávkách se od nás odpojila Serita. Ta jela zavézt Geraltovi svůj notebook a pokecat s ním. My ostatní jsme si užili čtyřiceti minutovou cestou pražskou MHD. Tedy já a Kotě jsme usínali, to celodenní ťapkání a bloudění nás celkem unavilo. A v noci jsme se ani jeden moc nevyspali  (a než se zeptáte, tak odpověď je "vůbec nic!").

U Lusi jsme pobrali svoje věci, které mezitím nějak expandovali po celém jejím bytě. Nechali jsme tam i deštníky, jelikož jsme je celý den ani jednou nepoužili (když nepočítám tu situaci, kdy jsem předstírala, že prší, abych mohla roztáhnout deštník a Kotě se za mě styděl ^^;; ). To se ukázalo být jako osudová chyba, jelikož sotva jsme vylezli z domu, strhla se neuvěřitelná chumelenice a brzy bylo všude neuvěřitelně mokro a zasněženo. Kotě vytáhl svůl polofunkční deštník, který si s sebou přivezl nejspíš z domu a tajil ho před námi. Já jako správna socka, jsem ho hned o půlku místa obrala ^^ Opět jsem začala mít dojem, že mám mokro v botech.

Na Chodově jsme se setkali s Jarníkem a vydali se ke KD Zahrada. Cestou se můj palčivý pocit změnil v nelítostnou skutečnost a louže v mých kozačkách se proměnila v jezero, moře, oceán... až jsem začala mít dojem, že moje boty váží tak o 20kg víc, než by měly.


Akicon
Jarník musel být na místě s předstihem, protože měl u sebe kalendáře (nebo co), takže jsme ani nestáli frontu a celá procedura u recepce proběhla víc než hladce. Dokonce ani občanku jsme nemuseli ukazovat. To totiž nevím, co bych ukázala, když žádnou nemám ^^ Pouze jsme si ale odložili věci a zase jsme mazali směr Chodov vyzvednout Sylvanesti a udělat nějaké ty nákupy.

Z té vody v botech jsem byla maličko rozladěná a ven už se mi vůbec nechtělo, ale představa jídla byla silnější. Navíc jsem měla slíbenou jednu cestu busem ^^ Takže jsem se statečně opět vydala nabírat vodu do bot.

Během nakupování jsme se několikrát navzájem ztratili a nakonec našli, koupili jsme hlavně zásoby meduňkového Rajce (to už je snad i oficiální pití Manga-fanu ^^). Po nákupu jsme se našli i se Sylvanesti a vydali jsme se hledat autobusovou zastávku.

Většinu osazenstva busu tvořili lidi v prazvláštním oblečení, takže bych si tipla, že se jednalo o otaku. Což se zázhy potvrdilo, protože valná většina z nich na další zastávce vystupovala. Cesta busem byla neuspokojivě krátká a valnou většinu cesty jsem stejně musela jít pěšky. Ke konci už jsem skoro boty neunesla a věnovala se toužebným snům o suchých ponožkách a jiných botách. A taky teplém topení, na kterém bych aspoň trochu ty kozačky osušila.

Všechny moje sny se naštěstí splnily - ale až po uvítání a zahájení. Teprve po něm jsme se odebrali do spací místnosti zabrat si nějaké pěkné místo. Já jsem ukořistila místo u topení, kam jsem taky hned rozprostřela  svoje mokré ponožky a obuv. Linul se z něj pěkný smrádek ><  Při té příležitosti jsem sama sebe pochválila za tu prozíravost vzít si přezůvky.

V pátek byl program ještě relativně chudý, takže jsme si našli sedačku v atriu a vykecávali jsme. Tedy až po té, co jsme se vyřádili u DDR. Lusi a Jarník nás opustili sledovat film Léto s kappou Kú. Vydrželi jsme docela dlouho, než jsme odpadli.

O spánku jsem si ale mohla nechat leda tak zdát, protože ve spací místnosti bylo několik více či méně hlasitých skupinek, které měly nutkavou potřebu si povídat bez ohledu na to, že valná většina lidí v místnosti se snažila usnout. Tentokrát jsem samu sebe proklela až do pátého kolena, že jsem si opět zapomněla špunty do uší.
A jako na každé akci jsem si předsevzala, že příště rozhodně nezapomenu (zatím se mi to ani jednou nepodařilo - ale jednou jsem si vyrobila improvizované špunty z vatových odličovacích tampónů - to když se dvojice pár metrů ode mně na letošním FF rozhodla ve čtyři ráno, že si hlasitě zasouloží ><).

Akicon 2008 1/4

Tak, a máme za sebou další Akicon! Už podruhé jsem tuto příjemnou podzimní akci poctila svojí návštěvou. A tentokrát jsem si dala předsevzetí, že report z něj nenechám rozepsaný a nikdy nedopsaný, jak se to stalo s tím z Akiconu 2007. A čím dřív se do reportu pustím, típ je větší pravděpodobnost, že ho dokončím.
Jelikož tak polovina Manga-fan propadla geocachingu, uspořádali jsme v Praze rovnou takové malé keškování. Měli jsme jít minimálně čtyři, ale nakonec jsme šli jen já a Koťátko. Ale vezměme to pěkně popořadě.


Čtvrtek
Z Hradce jsem vyjela kolem páté, v Pardubicích jsem měla nastoupit ke Kotěti do vlaku a společně pak dojet do Prahy, kde nás měla vyzvednout Lusi.
Vlak neměl žádně zpoždění a Kotě jsem našla taky hned. V kupé měli strašně přetopené. Naštěstí jsem dostala napít, takže jsem tam neumřela ^^ Cestou jsme si povídali, dělali jsme si srandu ze spousty věcí a vůbec jsme se skvěle bavili. A taky jsme málem vystoupili už na Vysočanech ^^;
Na nádraží jsme měli mírné logistické problémy, nemohli jsme se s Lusi najít. Ale nakonec vše dobře dopadlo, Kotě ji osockoval o drobné na lístek a jelo se k ní domů.
Tam jsme dokonce dostali i večeři - výbornou bramborovou polívku (tímto skládám Lusiiné mamince poklonu a děkuji jí za to, jak se o nás starala).
Sice docela nepříjemně pršelo, přesto jsme se statečně vydali hledat kešku kousek od Lusiiného domu, kterou prý neodlovila ani na několikáté. Tentokrát jsme se vybavili i židličkou.
Keška měla být někde na pilíři sloupu. Po půlhodinovém moknutí jsme odhadem lokalizovali její přibližnou polohu, ale neměli jsme odvahu tam lézt - všechno tam klouzalo a ani jednomu z nás se nechtělo spadnout na nějakou barrandovskou výpadovku pod námi. Takže jsme se zklamaně odšourali zpět k Lusi. Příště tě dostaneme, zákeřná keško!
Tam jsme si povídali, prohrabávali Lusiiné věci, udělali trochu nepořádek a já jsem pak zbytek dne strávila hraním Osu! - přesně v tomto momentě jsem si vytvořila závislost na beatmapě Still alive, která trvá dodnes ><
Kotě byl ještě trochu nemocný, tak šel spát dřív, já jsem se k němu připojila asi o půl hodiny později. Správně, spali jsme na jednom gauči, Lusi nevyhrožovala nadarmo. Ale bylo hodný a ani se moc netulil ^^

Mitsuki vs. kočičí soutěž ^^

Když se na animefestích stránkách vyhlásila soutěž o Miss Nekomimi, říkala jsem si, že tam nesmím chybět. Přece jen moje úchylka na kočičí ouška začíná prosakovat i mimo otaku kruhy (neříkám, že z toho mám radost... ale jednou to prasknout muselo >< ) a mojí neúčastí by ta soutěž byla poloviční ^^

Jediné, co mě mrzí, že jsem nezlanařila Koťátko, Ledmana (a)nebo Marcuse. Fotografický materiál by byl ^^ Takhle byl v soutěži jen jeden bišík a 12 bišinek. Takové plýtvání potenciálem ><

Tímto příspěvkem bych ale hlavně chtěla poděkovat všem, kteří mi věnovali svůj hlas. Ale to poděkování není veliké, protože na ten úžasný hrnek to nestačilo! ^^ No a taky se musím pochlubit diplomem. Je graficky velmi vydařený, moc se mi líbí.

V zajetí anime

Už je to tak, budu vás týrat pokračováním povídání o tom, na co všechno se teď vlastně dívám a co všechno dělám. A abych vás vyděsila předem, tak minimálně ještě jeden díl mám v hlavě ^^
Anime má pro mě tu výhodu, že je krátké a dá se sledovat klidně i ráno při snídani, nebo jako odměna za vykonanou práci v případě, že chci ten den ještě něco dalšího udělat.
Poslední dobou jsem taky objevila kouzlo vycházejících anime. V tomto ohledu je to podobné jako u obyčejných seriálů. Jen jeden díl za týden. Tady ale záleží i na tom, jak rychlá je překladatelská skupina. U anglicky mluvících věcí nemám problém s tím, dívat se bez titulků. U toho anime to trochu problém je ^^ Tolik k úvodu, přistupme k věci. Co jsem si tedy vybrala pro tuto sezónu?


Detroit metal city - máte rádi metal? Nebo j-pop? Nebo jedno z toho či obojí rádi nemáte? V tom případě je tato dvanáctidílná OVA právě pro vás! Zvlášť pokud vám nevadí mírně pokleslý humor. Bere si totiž na mušku oba tyto styly a s úspěchem si z nich tropí legraci. Hlavní postavou je hodný, plachý a slušně vychovaný Negishi, jehož největším snem je stát se uznávaným j-popovým umělcem a svými sluníčkovými písničkami o lásce a celosvětovém míru chce dělat radost všem smrtelníkům na této planetě. Bohužel se nějakým nedopatřením stane zpěvákem a kytaristou v tvrdé metalové skupině Detroit metal city. Jejich texty jsou plné násilí, krve, znásilňování, vražd a podobných nesluníčkových záležitostí. Na pódiu vystupuje pod psedonymem ohannes Krauser II., který je naprostým opakem Negishiho - na fanoušky křičí ty nejhorší sprosťárny, pro ponížení si nejde daleko, je to prostě dokonalý pán temnot ^^ A na Negishiho má vliv i v reálném životě, čas od času ho ovládne osobnost Kaisera II. a to hlavně v přítomnosti holky, kterou chce sbalit. Ta samozřejmě o jeho metalové části neví. Jinak toto anime je již dokončené, to jen mi zbývá poslední díl.


Earl and fairy - romantické shoujo v podobě revezního harému. Jeho velkým kladem je to, že hlavní hrdinka je sympatická a inteligentní mladá dáma s vlastní hlavou, takže se pravděpodobně nestane, že ji budete po pěti minutách nenávidět, jako tomu je u jiných dívek  v jiných anime, o kterých se ještě zmíním ^^ Děj je zasazen v Anglii devatenáctého století. Ani svět v této době nevěří na víly, skřítky a další stvoření, jež mají podle většiny lidí svoje místo pouze v pohádkách. Naše hrdinka Lydie to má díky tomu  v životě docela těžké. Po svojí matce totiž zdědila jedinečný dar tato stvoření vidět a komunikovat s nimi. Její život se pořádně změní poté, co jí do něj skočí záhadný a uhrančivě krásný hrabě Edgar - potomek legendárního Modrého rytíře. Jako takový se má stát vládcem vílího světa. Háček je v tom, že víly nevidí a není ani jisté, jestli na ně vůbec věří. Jeho cílem je získat meč, který kdysi patřil Modrému rytíři a k tomu potřebuje Lydii jako odbornici přes víly. Zaměstná ji jako svoji poradkyni a romantické dobrodružství může začít. Za zmínku stojí i to, že v anime se neustále pohybuje nějaký ten bišík (a v endingu je spousta nahých bišíků!) a většinou ani nemá místo mozku bramborovou kaši ^^


Shugo Chara! Doki - já jsem se toho bála... a věděla jsem, že to tak dopadne. Že se začnu dívat na druhou sérii tohoto růžově roztomilého zla. A beru jako svoji svatou povinnost vás před tímto zlem varovat. Rozhodně toto anime nestahujte, pokud nejste osmi až dvanáctiletá dívka (či velmi zženštilý chlapec) nebo nemáte úchylku na minilidi v tomto věkovém intervalu. No ale ve zkratce, o co tedy jde?
Jedná se mahou-shoujo a garantuju vám, že přeměn si tam užijete (možná lepší přetrpíte) víc, než byste kdy chtěli. Seriál má asi tak 20 hlavních postav, z nich tak osmnáct se umí v něco přeměnit a většina z nich se umí přeměnit ve více věcí. Pak už to připomíná spíše Harryho Pottera. Děti proti sobě "bojují" (jsou tam totiž hodné a zlé děti), míří na sebe různými předměty a vykřikují u toho rozmanité "strašně cool" názvy útoků. Abych však úplně nekřivdila, původní nápad není úplně špatný. Vychází z toho, že v každém spí jeho "srdeční vajíčko" (ne, opravdu nebudu přemýšlet nad tím, jak lépe přeložit kokoro no tamago), a když je připravený, z vajíčka se vylíhne prťavá potvůrka, která nějakým způsobem odráží dotyčného největší sen. A hlavní hrdinka je poněkud nerozhodná v tom, co by vlastně chtěla, takže má ty prťavce tři. Díky nim se může přeměňovat, každá přeměna s sebou přináší jiné schopnosti a jiný cool obleček. Neobešlo by se to bez velkého množství bišíků, kteří jsou všichni do Amu zamilovaní, ať už jsou hodní nebo zlí.
První série měla 51 dílů a dodívala jsem se na ni jen s velkým sebezapřením a s pevným rozhodnutím se na další 50ti dílnou sérii prostě nedívat. Jenže v první sérii se nevyřešilo vůbec nic (v Japonsku je totiž celé anime strašně populární) a já prostě chci vědět, s kterým z nich Amu skončí! >< I když mě to nejspíš bude stát duševní zdraví. Na druhou stranu anime je moc pěkně kreslené a je to hotový ráj pro cosplayery. Do budoucna se určitě nechám inspirovat a na nějakém conu se objevím v kostýmu jedné z postav.

Skip Beat! - další shoujo, tentokrát komediální. Další sympatická svéhlavá hrdinka (a taky docela evil ^^). Kdybych neznala mangu, nejspíš bych toto anime úplně minula. Jenže manga (alespoň ta část, co jsem četla) mě bavila, líbila se mi kresba, tak jsem se rozhodla podívat, jak se povedlo anime. Zatím se drží mangy velmi těsně a baví mě snad ještě víc, než předloha.
Kyoko je hodná holka, která byla vždycky vychovávaná k tomu, aby se z ní stala dobrá hospodyně, žena v domácnosti a skvělá manželka. Vaření, domácí práce a podobné záležitosti ovládá na jedničku, ve všem ostatním je to horší. Taky chodí s vycházející pěveckou hvězdou a novým idolem dívčích srdcí, Fuwou Sho. Tedy do té doby, než se dozví, že ji její miláček jen využíval. V tu chvíli se tichá a zakřiknutá Kyoko změní v rozzuřenou potvoru, která slíbí povedenému ex-příteli krutou pomstu. Ten se jí samozřejmě vysměje a řekne jí, že to by mohla leda kdyby se prosadila v show-bussinessu. Tím začíná dlouhá cesta zhrzené skoro-manželky Kyoko za slávou, pomstou a možná i štěstím.


Toradora! - a máme tu mého favorita podzimní sezóny. Na recenzi na toto anime jsem narazila u hintzua a řekla jsem si, že to musím zkusit. Jedná se o školní komedii s výraznými harémovými prvky. Děj se točí kolem sympatického Ryuugiho. Kromě toho, že ovládá domácí práce, umí vařit a je posedlý nepořádkem a špínou (tedy hlavně jejich odstraňováním), zdědil po svém otci oči zloducha (díky tomu má víc respektu, než by si přál) a je zamilovaný do svojí hyperaktivní a sportovně založené spolužačky Minori. S nástupem na novou školu se také nedobrovolně seznámí s prťavou (a děsně kawaiiii ><) podivínkou Taigou. Po té, co se mu podaří zmařit pokus Taigy o jeho vraždu, neprozřetelně se jí se svými city svěří. Odmění se mu tím, že si z něj udělá svého psa a poskoka, nechá si od něj uklízet, vařit a vůbec mu řídí život. Smíří se se svým úkolem docela snadno. Zvlášť když mu Taiga slíbí, že ho dá dohromady s Minori. Naoplátku on jí pomůže dát se dohromady s jeho kamarádem. Do děje postupně vstupuje další děvče, které má o Ryuugiho taky zájem. Ale nebudu (moc) spoilovat, takže tady své povídání o postavách utnu. Na anime se mi líbí uvěřitelnost postav (snad až na Minori - někdo tak blbý snad ani existovat nemůže), snad každý si tady najde svoji oblíbenou, škádlení Taigy a Ryuugiho se hned tak neomrzí a celé to má takové kouzlo, které ho zatím řadí  hodně vysoko na mém žebříčku. Pokud někoho zajímá, jaký vztah ke kterým postavám mám, tady je výňatek z jednoho ICQ rozhovoru. Obsahuje drobné spoilery.


Vampire Knight Guilty - typické shoujo. Natvrdlá a ne příliš chytrá hlavní hrdinka zamilovaná do svého vysněného bišíka a kromě toho i spousta dalších bišíků všech různých typů a barev. A v tomto anime jsou to navíc většinou upíři! Yuki studuje ve škole, kde spolu s obyčejnými středoškoláky studují i fešní upíři a upírky. Lidé ve dne, upíři v noci. Yuki jako ředitelova dcera se spolu se svým bratrem má starat o to, aby se upíři drželi pěkně daleko od krků svých lidských spolužáků. Mezi upíry je i superbišík Kaname, který kdysi zachránil Yuki život (což v první sérii nezapomene nejméně třicetkrát za díl připomenout). Druhá série je o dost temnější než ta první, u Yuki se začínají objevovat mírné známky schopnosti přežít v tom ošklivém zlém světě i bez toho, aby jí stál některý z bišíků za zády a radil jí, co má dělat. Četla jsem mangu, přečetla jsem si pár spoilerů, takže na toto anime se dívám kvůli *tomu* momentu a kvůli tomu, jak se to bude vyvíjet od té chvíle, zda to povahově Yuki změní, jak to změní chování ostatních postav. Očekávaný zvrat se již stal, takže si troufám říct, že teprve teď toto anime začne být zajímavé.

To je pro dnešek vše, vyjádřila jsem se ke všem anime, která momentálně vychází a já je sleduju. A ano, slibuju, že příští díl bude o hodně kratší. ^^"